Polomené hory

Střelcův článek

My 3-Já, Tik a Jiří jsme se srazili v 8.45 na Hlaváku. Vlakem, který jsme málem nestihli, jsme se vydali směrem Mladá Boleslav. Přestoupili jsme na vlak do český Lípy a vystoupili u Mácháče, kde jsme hodili big zevl. Dali jsme koupání, ringo, fotbálek, frisbee, … O jedné jsme skromně poobědvali. Kolem půl čtvrté, dvanácti minut a dvaceti pěti sekund jsme se zvedli a vyrazili směrem k Psím kostelům. U obory jsme se rozdělili, já to bral dle značky na Psí kostely a Jiří s Tikem to vzali kross oborou přes Dub. Když jsme zas byli vši, což se stalo v Psích kostelech, hodili jsme zevl s psychohrama. Po uvaření polévky došla voda a začalo se pomalu stmívat. Odnesli jsme věci do jeskyňopřevisu a zabydleli se. Jiří se nabídnul, že skočí pro vodu k říčce asi 300 metrů odtud. Padla tma, začala bouřka a Jiří nikde. Naštěstí se stačil vrátit do té doby(samozřejmě bez vody), než začalo pršet. Bouřka se v tu chvíli začala činit a my jsme zalezli do spacáků. Po dvou hodinách SMSkování jsme (asi) usnuli. V noci se přes nás přehnala bouřka.

Ráno bylo poněkud chladné. Kolem desáté jsme si zabalili a vyrazili k Mácháči pro dámskou společnost. Dorazili jsme na pláž,kde jsme se usadili. Voda byla studená, tak jsme si zprvu smočili jenom nohy, Jiří a Tik pak neodolali a šli do toho. Holky (Tereza, Šereza, Johana a Kamila) přijeli kolem poledne. Na pláži jsme zůstali ještě počkat na Katku a Lenku. Mezitím se holky odebrali na šlapadlo a my jsme poklidně relaxovali s vonnými tyčinkami na plachtě, kterou jsme samozřejmě několikrát propálili. Za hoďku se holky vrátili a na šlapadlo jsme šli my.Pár minut na to, co jsme vyjeli,přijela Katka s Lenkou, tak jsme je na pláži vzali s náma na šlapadlo. Jakmile jsme po vyjížďce dorazili na pláž,vyrazili jsme směrem na Hradčany, kde jsme se měli setkat s Vojtou, Pavlem a Honzou a najít srub na přespání, o kterém jsme věděli z pochybné mapy Jirkova kámoše. Na místo srazu jsme dorazili už za setmění. Začali jsme dle mapy a velice stručného popisu hledat srub. Ten jsme samozřejmě nenašli a ještě k tomu začalo hustě lejt. Odebrali jsme se tak do Hradčan, kde jsme sdíleli přístřešek na spaní v podobě autobusové zastávky s nějakým starším pánem. Věci jsme měli složené u nedaleké samoobsluhy, kde jsme v noci drželi hlídky.

Ráno jsme se probudili, povšechně nakoupili v sámošce a odebrali se hledat srub za bílého dne – a nenašli. Tak jsme se rozhodli, že půjdeme do Psích kostelů. Cestou jsme narazili na seník, kde jsme zůstali. Jelikož bylo kolem poledne, poobědvali jsme. Všichni se pak odebrali kouknout na letiště a já zůstal hlídat věci. Když se vrátili, šli jsme zahrát psychohry na skály poblíž. Večer jsme si udělali táboráček, kde jsme si upekli kuřata. Jelikož začalo pršet, odebrali jsme se pod stříšku seníku, kde jsme zpívali. Pak jsme se pomalu uložili ke spánku.

Ráno Pavel,Honza,Tik,Ji­ří šli napřed do Oken na mši. My jsme se asi za půl hodiny vypravili za nimi. Když jsme dorazili do Oken, šli jsme do místní hospůdky na oběd. Po příjemném obědě jsme vyrazili na vlak domů… prostě pohoda J.

Wocechův článek

Po(d)lomené hory

Z důvodu, že je to již dlouho, co tahle skvělá free akce skončila, si toho tolik nepamatuji, co bych sem mohl napsat. Omluvte proto zhoršenou kvalitu literárního projevu. Porucha není na vašem přijímači. :-)

Píšu sice data 8. 5. – 11. 5., ale o čtvrtku vám nic nenapíšu a o pátku taky skoro nic. To jsem hold chyběl. Ale přesto se kupodivu něco zajímavého stalo. Na to se ale zeptejte někoho jiného (Jiří, očekávej hromady dotazů :-) ).

Když jsem odjížděl z Prahy spolu s Pavlem a Honzou To je blbost. To psát nebudu. Tak teda znovu. Když jsme se blížili k Hradčanům, blízko nichž jsme se měli setkat se zbytkem, řidič našeho autobusu několikrát zastavil a sbíral u silnice popadané disky kol. Jak jsme jen o chvíli zjistili, zřejmě byl domluven s jedním z obyvatel Hradčan, kterému se jich na plotech vyjímala spousta. Mnoho desítek. Jen co jsme vyšli za vesnici, Jiří nám napsal, že mají málo vody, abychom nějakou vzali. To jsme ještě netušili, že za chvíli jí bude všude okolo až dost. Proto jsme během tak dvou minut vypili asi čtyři litry vody a šli je zpět do vesnice naplnit. Poté co jsme se u závory setkali se zbytkem, jsme se vypravili hledat onen nikdy nenalezený srub. Stejně si pořád říkám, jestli jsme z těch čtyř závor v délce asi 200 metrů byli u té správné. Po dlouhém hledání, v době, kdy už začínalo pršet jsme se rozhodli, že srub najdeme za světla a vypravili se zpět do Hradčan, kde jsme se rozhodli přespat na autobusové zastávce.

Nejdřív jsme se ale usadili v „obecním úřadě“, jak jsme tu stříšku, pod níž bylo pár židlí a stůl, nazvali. K nemilému překvapení jsme následně zjistili, že autobusová zastávka je již jedním … obsazena. Vyslaní vyjednavači však pod pohrůžkou násilí zajistili možnost přespání. Trochu jsme se najedli, uvařili čaj, ale na to „zasraný kuře“, jak ho Kamča nazvala, už nějak nebyl čas a prostor. :-) Asi aby se poznalo, že ta akce má něco společného se skautem, jsme drželi v noci po hodinách hlídky. Naštěstí přestalo hned po půlnoci pršet, a tak jsme mohli ráno v pět plni života vstát, sbalit zastávku a jít hledat (neexistující) srub. :-) Mezitím hned v pět otevřely místní potraviny. Nevím kdo chodí nakupovat takhle brzo. :-)

Poté co jsme se vrátili do lesa a notnou dobu hledali srub, jsme si uvařili poryč něco malého zahráli a šli dál. Ani nevím, jestli to byl záměr, ale každopádně se před námi vynořil skvělý seník, kam jsme se potom na noc mohli složit. Vyrazili jsme na blízkou skálu, tam si dali psychotestík a poté si šli dát malý obídek. :-) Následovala návštěva Hradčan. Tam jsme měli v plánu navštívit letiště, jenže někteří (některé) už tam nedošli a skončili v hospodě, do které jsme po cestě zašli. Ještě předtím jsme však vykonali tradiční cestu zkratkou, sice delší, leč méně schůdnou, :-) přes hory a doly, takže jsme oproti cestě zpět šli asi třikrát tak dlouhou trasu. :-) V té již zmiňované hospodě někteří z nás vylili pivo a papírové kapesníčky, kterými jsme ho utírali, poté (nenápadně) naházeli pod stůl. Kdy je tam tak asi našli. :-) Pijanky zůstaly v hospodě a nás zbylých šest se vypravilo na letiště. Baráky super!!! Hangáry ještě lepší!!! Dráha úplně THE BEST!!! Tam jsme se napapali, zahráli si fris-bee :-) a po nějakých dvou hodinách se vypravili zpět posbírat hospodské odpadlíky. :-)

Ty byly docela střízlivé, i když v prvním okamžiku se tak vůbec nechovaly. :-) To co tam předváděli vypadalo aspoň tak na 2, 3, 4, 5 piv a ještě něco k tomu :-). Na cestě zpět se za námi po cestě řítil nějaký kůň. A to jsem byl v normálním stavu:-)! No, ten nás naštěstí minul a neušlapal, ale osobně už jsem vymýšlel různé krizové varianty, co udělat, kdyby se přiblížil na nebezpečně malou vzdálenost. :-) K tomu naštěstí nedošlo, a tak jsme mohli všichni celí dojít až k seníku, kde na nás již čekal Střelec.

Vyvětrali jsme si nohy a zahráli si k tomu typickou hru „Na vraha“ :-) (ten smrad byl dost vražedný :-) ). Od holek jsem se dozvěděl, že jsem gay a děvkař, nevím, jak na to přišli, jako děvkař možná působím, ale gay fakt nejsem, už jen proto, že se to s děvkařem vylučuje (snad:-)), inu blondýnky. :-) Následně jsme se jali vařit večeři (oni se jali vařit večeři :-), díky, byla dobrá). Pak jsme si udělali kašičku, opekli kuřátka, napili Jelcinka, zazpívali písničky, ztratili hlásečky (já :-) ), probrali nějaká ožehavá témátka a šli spinkat. :-) Tomuhle stylu vyjadřování říkáte Koutníkovismus :-)???

V neděli jsme chtěli vstávat už v 6:30, ale nějak to nikdo nezvládnul, a tak první nadšenci vstali někdy před osmou. My ostatní jsme do toho nebyli tak hrrr, a proto jsme vstali později a vyrazili směrem do Oken do hospody až v devět. Ti čtyři nadšenci tu mši skoro stihli (15 minut sem, 15 minut tam :-) ) a poté na nás čekali v Okenní (Windowsovské) :-) hospodě. Tím nemyslím, že by byla hospoda podobná Windows. Narozdíl od nich, byla kvalitní :-) (asi jako XP :-) ). Tam jsme se asi v jednu, po dost úmorné cestě a s mnoha puchýři, doplazili i my ostatní. Na uvítanou si dali řízek :-) a pak už se začalo servírovat jídlo (mňam, mňam). Proč já si ale vždycky sednu do nejvzdálenějšího rohu, kde se na mě dostane až jako na posledního. :-( :-) Ještě před odchodem nás místní velmi rozverný hostinský, který měl zřejmě z naší návštěvy velkou radost, :-) obdaroval pivními pohledy a tácky. To se mi stalo poprvé, většinou je kradu. :-) Chtěl jsem si mu říct i o sklenici, ale asi bych jí rozbil, takže se někdy zase budu muset vypravit do Dřeváku. :-)

Pak už ale byl čas odejít, a tak jsme se vypravili na nádraží. Vlak jsme oproti zvyklostem vůbec nezasmradili :-) a po přerozdělení jídla se vypravili do Prahy. V Holešovicích jsme se pak rozloučili, vyměnili si nějaká telefonní čísla (jen tak mezi námi, už mám nový :-) ) a odebrali se do svých domovů, kde na nás už celí netrpěliví čekali naši rodičové, aby nás hned mohli začít prudit. :-)

Tak doufám, že se na konci prázdnin zase uvidíme. Snad i trochu vyspalí po Tehovu. :-) Jo a měli byste už Jiřímu doplatit ty peníze. On si kvůli tomu stále nemůže pořídit Oskara.

SEE YOU NEXT TIME!!! BYE BYE!!!

© 2003 Wocech™

Děvkař ani gay nejsem!!! Ještě si to s vámi vyřídím!!!

připomínky pište na wocech@centrum.cz nebo na ďábelský Oskar 777 342 590