No, začnu už někdy ve středu před tím. To se scházíme s Vojtíkem u Graye a vymýšlíme, jak pojedeme na celou neděli a pondělí, kde budeme spát a co jíst a všechno další potřebné pro takovou akci. Bohužel, v dalších dnech zaúřadovali rodiče, jiní zjistili, že mají zlomenou vidlici a tak radši odjeli na chatu a zbytek jsou prostě flákači. Takže jsme si s Vojtíkem řekli, že jsme to sice naplánovali moc pěkně, ale pokud chceme aby jel alespoň někdo, bude to chtít nějakou změnu.
Na Velikonoční neděli přijíždí na devátou několik bláznů na kolech. Po mši jdou samozřejmě na agapé, kde se grilují klobásy a točí pivo, a tam se posilňují před očekávaným EXTREMEm. Potom už usedají na svoje bicykly a okolo Remešů vyrážejí vstříc neznámu. Jmenovitě se jedná o Kvítě, Vojtu, Jirku, Markétu, Katku, Pavla H. a Honzu K.
Přejíždíme Vltavu, projedeme pod viaduktem do Šáreckého údolí a na prvním větším kopečku vidíme rozdíly v přístupu k cyklistice. Někteří ho totiž vyjedou, jiní kolo vytlačí, ale ještě je tu třetí skupina (přesněji řečeno Honza), kterému se to sice na poprvé nepovedlo, ale nevzdal to, vrátil se padesát metrů a na druhý pokus byl úspěšný.
Z Šárky vyjíždíme u Nebušic a dáváme první zewloběd. Dále projíždíme středočeskou rovinou, až se dostáváme do jakési vesničky, kde konečně Terezce prozrazujeme, že nemíříme na Kokořín, nebudeme přespávat pod převisem, v báglech nemáme spacáky, ALE … Všichni se dnes vracíme do Prahy.
Na Okoři si Markéta musí dát zmrzlinu, ale pak už nic nebrání tomu, abychom pokračovali v cestě. V Zákolanech u pomníku slavného rodáka Antonína Zápotockého nás opouští Terezka, protože musí za miminkama, a my jedeme dál na Kralupy. Katce se podaří píchnout, ale s Pavlovou pomocí to úspěšně opraví.
Při návratu do Prahy to bereme Větrušickou roklí, kde se některým, nevím proč, nelíbilo, že se jede po úzké pěšině a hned vedle je čtyřmetrová zeď přímo do řeky. Super adrenalin. :-) Jenže, protože jsem skoro tak šikovný jako Katuchka, tak sem se taky střepům nevyhnul. Někteří mi pomáhají vyměnit duši, jiní vysvětlují, že nemám píchat:-). Posledním zpestřením je, že asi půl hodiny čekáme na Pavla s Katkou, potom se vracíme je hledat a když se jim konečně dovoláme, zjišťujeme, že už jsou v Bohnicích.
Tak to je asi všechno. VIP team si ještě domlouvá na zítřek schůzku ohledně Slovenska, loučíme se a značně unavení se rozjíždíme do svých domovů (nebo taky do cizích, že jo Katuchko :-) ).