Podzimní výprava do Kardašovy Řečice II ...tentokrát na kolech

Na kole z Prahy do Kardašky

A byl podzim…

Ráno jsme se probudili do mírné mlhy. Již dříve byly určeny dvě skupiny – „eXtreme“ a „pohoda“ (rozuměj poctivý a šmeliči (nemám ten výraz rád, ale teď sem pasuje jako žádný jiný)). Z toho se taky odvíjely časy srazů (odjezdů).

Skupina „eXtreme“ měla sraz v 8:00 u fontány na stanici metra Kobylisy. Bylo nás … čtyři. Já, Bourák, Vítek a Špidla. Ti, kteří se rozhodli to dát až do Kardašky na kole. Nechali jsme se metrem odvézt do stanice Opatov a vydali se směr Hrnčíře – Tábor – Kardaška. Už po prvních kilometrech jsem zjistil, že tahle cesta nebude žádný med. To, že jsem na kole nejel skoro dva měsíce, bylo okamžitě znát… Nevím, jak na tom byli ostatní. Asi 10 km za Hrnčířema v nějakém městě jsme zastavili, že si odpočineme, ale co to nevidíme – Špidlu nevidíme. Jeho zadní osa si řekla, že praskne, a tak taky udělala, k všeobecné radosti ostatních. Vypadalo to že Špidla dojel, ale naštěstí jsme osu ve městě sehnali a zručný Bourák se ujmul opravy. Vše probíhalo celkem v pohodě, až na maličkost – zadní kolo se točí na ose za pomocí kuliček a ty se zjevně někde rozkutálely. Naštěstí milá prodavačka v místním bajkšopu nám zdarma trochu nasypala a bylo po problému. Bourák doopravoval a mohli jsme pokračovat v plném počtu.

…

Zhruba 20 km před polovinou na mě a asi i na Bouráka začala přicházet krize. Přeci jenom měli Vítek a Špidla kapsy na nosičích, a tak se jim jelo krásně. Já a Bourák jsme měli vše v kletrech na zádech, což je na takovou štreku přeci jen dosti nevýhodné. A tak jsme se rozdělili – já a Bourák jsme se svezli kousek vlakem do Tábora a Špidla s Vítkem jeli dál.

…

Cesta vlakem byla příjemná a těch 20 minut ve vyhřátém vlaku nám dodalo nové síly. V Táboře jsme zase osedlali své oře a jeli do Kardašky. Dojeli jsme asi kolem sedmé – 110 km. A dostalo se nám krásného uvítání od rodiny Kerclů. Pak jsme šli na faru, ale naše místnost na spaní byla trochu jako po zásahu dýmovnicí a tudíž neobyvatelná. Takže bylo rozhodnuto, že budeme spát na zámku (rozumněj ordinaci MUDr. pana Kercla).

Načež přijeli Špidla s Vítkem. Před jejich cca 150 km opravdu smekám. Skupina „pohoda“, která to měla tak 20 km z nádraží ve Veselí, přijela tak pět minut nato. Navečeřeli jsme se u Kerclů a šli spát do zámku, kde jsme málem zničili všechno lékařské vybavení.

Výlet na Červenou Lhotu

zzz…zzz…zzz…

(7:45) „píp“, „píp“, „píp“ … „Vojto, vypni si upozornění na zprávy!“ … „píp“, „pí“, „p“ …
zzz…zzz…zzz…

(cca 10:00) „tak už by jsme mohli vstát, …nebo ne?“

Vstáváme, vyspinkaný. Jdeme na snídani/oběd ke Kerclům. Odpoledne se rozhodujeme vyrazit na Červenou Lhotu. Natáčela se tam asi Zlatovláska.

Cesta tam, po silnici, nic zvláštního, Špidlovi se zase rozbilo zadní kolo, najednou tam zase bylo o několik kuliček navíc, no nic zvláštního. Až na to, že jsme se kvůli tomu zastavili tak na hodinu. Když jsme se konečně dostali k cíli, v holčinách se zase probudil exhibicionismus. Takže se zase začal Špidlovi přehřívat objektiv foťáku. Velkou radost z toho měl Pavel Háček, který musel nafotit snad celou kolekci (předsvatební), ruku v ruce s Katuchkou. Bourák chodil po rukou, Kolťák rozpustila své zlaté vlasy, Katuchka se smála od ucha k uchu, Špidla se válel po dlažbe a nastavoval stativ. Zkrátka focení. Zpátky jsme to vzali po turistické stezce – trochu vyžití pro teréní maniaky.

Přestěhovali jsme se na faru. Zde jsme uvařili večeři, zapnuli televizi, abychom se podívali na projev Václava Klause, jelikož byl den vzniku samostatného Československa. Začal slibně, ale z důvodu blízkého, patnáctého výročí boje za svobodu (17. listopad) začal mluvit o tomto výročí a sliboval, že se vrátí k původnímu, leč nevrátil. A tak jsem si řekl, že mu asi někdo vyměnil projevy a on to chudák musel nějak zakamuflovat, což je mu vlastní. Pak následovalo předávání státních vyznamenání, přičemž když se dostalo na Šebrleho, tak byly holky jak utržený z řetězu, div by tu obrazovku nesnědly. No, a potom jsme si šli hajnout a těšili jsme se na příští den, který jsme si naplánovali jako filmový.

Nuda v Brně

Vzbudili jsme se celkem brzy, tak v devět. Já, Helenka a Vítek jsme šli nakoupit do místní jednoty, nebo co to tam mají. Vykoupili jsme snad celý krám a Vítka za to jedna babička stáhla o nákupní košík i s vloženou pětikorunou!

Posnídali jsme namazané chleby a čaj a vyrazili do Kercl Cinema, kde jsme vyhledali sál s krycím jménem „pokoj Maňi“ a posedali si na komfortní místa všude po pokoji. Plátno velké jak 17" no name LCD monitor, superzvuk s certifikátem Dolby Skřípot… To nic nemění na tom, že prožitek z filmů byl vynikající. Začali jsme Nudou v Brně, kde se všechno stane dneska v noci, td, td, td, td éééáááuuu budeš tam sám a bez pomoci, td, td, td, td éééáááuuu.

Po výborném obědě (knedlo, zelo, uzeno) jsme se rozhodli, že odpoledne zajedeme na bývalé tábořiště Karštejn. Před tím jsme ještě skoukli film Pulp Fiction, což byl nehoráznej záběr na břišní svalstvo. Hlavně scéna při jízdě v autě, když John Travolta alias gangster vystřelí jednomu negrovi mozek z hlavy a svádí to na hrbol na cestě.

Pak jsme si vyndali kola, nasedli a vydali se směr Kařštejn. Cesta byla celkem krátká a za chvíli jsme tam byli. Louka byla poseta králičímy bobky a slečny znovu, opakovaně přepadl exhibicionismus… Špidla fotil… holky padaly z posedu… atd. Při zpáteční cestě jsme se rozdělili, jedni se jeli ještě podívat k blízkému rybníku, ve kterém se Špidlos vykoupal a my druzí jsme se vydali napřed domů. Po cestě nic zajímavého, prostě tma, trochu zima, jen asi v půlce Bourák hodil tlamu při zastavovaní (jak sám okomentoval: „zasr… SPD!!!“).

Večer jsme měli večeři, no a pak jsme šli spát.

Třeboň s Josefkou

Tento den jsme se rozhodli, že vyrazíme do Třeboně za Josefkou (některé teda přesvědčilo spíš pivo, ale to není podstané…). Cesta bya poměrně dlouhá, ale stála za to. Jeli jsme okolo rybníků, které byly fakt hezké. U Josefky jsme snědli své chleby se sýrem a pak jsme zašli na jedno nepasterizovaný kvasnicový. Následně jsme se šli kouknout na nějakou hrobku spojenou s kostelem a jelikož se připozdívalo, vyrazili jsme zpět do Kardašky.

Večer jsme tady uvařili čínu a po shlédnutí Pravé blondýnky v televizi jsme šli spát (ta blondýnka ve filmu byla opravdu výstavní).

Nedělní návrat domů

Ráno jsme posnídali vánočku s nutellou a vyrazili do místního kostela. Mše byla vcelku v pohodě. A já jsem po ní šel panu farářovi zaplatit za ubytování, celkem vzato nás ani moc nestáhl, věděl, že jsme studenti, nebo to alespoň říkal.

Pak jsme balili, uklízeli a připravovali se na cestu domů. Poobědvali jsme a vyrazili, bohužel za deště. Během chvíle jsme byli všichni komplet promočení. Naštěstí jsme to stihli a i přes NEDOROZUMĚNÍ s pracovníkem ČD ve vagónu pro kola, jsme se dostali do Prahy, kde jsme se rozloučily a vyjeli k domovům, někteří to vzali doslova a sjížděli schody až do metra na kole. :-)

SPECIAL THANKS

Rodině Kerclů za jejich pohostinost a ochotu.
Helence za její pomoc se zajišťováním stravy a organizací.
Místnímu panu faráři za poskytnutí ubytování a garážování našich dvoukolých miláčků.
A samozřejmě všem učastníkům, ktěří se větší či menší měrou podíleli na organizaci nebo pomáhali při vaření, uklízení atd.