Kola u Eli na chalupě

Nejdřív courák, pak ve vedru na kole

Je cca 16:00 a já s Terezou nakládáme kola do rychlíku číslo 862 směr Cheb-Ústí nad Labem. Cesta nám uteče poněkud rychle a v Lovosicích, kde přestupujeme na další vlak nás mladý průvodčí neubrání komentářů typu: „Tak to holky jeďte na kole, ne? Když jedete do Zahrádek. Jste přece sportovní.“

„No jenže je celkem vedro,“ opomínám, „a navíc my jedem ještě kus za Zahrádky, to je tak 60 km.“ Avšak průvodčí se nevzdává „Vždyť máte ty kola, no hlavně že máte sportovní image, co?“ A tak nakonec přesně podle původního plánu jedeme 30 km vlakem místo 60 km po silnici v tropickém vedru… no kdyby vlakem… spíš jednou mašinkou… typu: courák. Takže trávíme pomalou hodinu a půl přičemž se spolusedící paní rozčiluje nad mladíkem, který se opovážil sundat si boty a dát si nohy na sedadlo.

„To je dneska mládež,“ rozčiluje se paní a Tereza jí oponuje tím, že ten mladík nedělá nic špatného leč paní to nechce chápat.

Když konečně dojedeme do Zahrádek, před námi je jen jedna dlouhá silnice. Otázka je: Na kterou stranu máme jet? A tak když se ptám průvodčí, kudy že to vede cesta na Borek, odpoví mi: „No, asi tamtudy“ a ukáže vravo. Takže jedem a pak už mi to začne bejt docela podezřelý a tak otáčíme kola a jedeme na druhou stranu čili správným směrem. Po několika kilometrech stavíme u hospody Na Staré Poště doplnit energii :-) a pak se zas vydáváme na cestu – po hlavní silnici plné aut. Před námi je cedule s šipkou: KLOBÁSY 2 KM. Po 3 minutách další cedule KLOBÁSY 500 M po chvilce KLOBÁSY 50 M a odbočka v pravo. Když přejedeme všechny cedule upozorňující nás na klobásy, dostáváme se na odbočku na Drchlavu. Tak teď už to máme fakt kousek, říkám si.

A tak jsme jeli a jeli přes Drchlavu, až jsme se s Terkou dostali do Lhoty, kde na nás čekala chaloupka.

Zewl u Holanských rybníků

Hodiny na kostele v Dubé odbíjí půlnoc.

O dvacet kilometrů blíž ku Praze pod hradem Kokořín projíždí tři cyklisté. Nejedou příliš rychle, mají mezi sebou velké rozestupy a mlčí. Jako někdo, kdo musí dosáhnout cíle, který je ještě daleko.

O deset kilometrů dál od Prahy ve Lhotě sedí tři lidé okolo zahradního grilu. Mluví málo a zejména o tom, že už by tu MĚLI BÝT.

Mají se setkat. Ale proč v takový čas?

Cyklisté po několikeré změně plánu vyrazili ve 20.15 z města. Ale za Mělníkem se objevil problém – jeden z nich píchnul. Při opravě zalepoval poškozenou i náhradní duši, kolegové také zalepovali náhradní duše… Zdržení vskutku kvalitní.

A kdo a jak se ve Lhotě potkal? Okolo půl třetí přijeli Adam, Honza a Jirka k chalupě. Milým překvapením bylo, že Střelec griloval klobásy, a přinesl i další dobrotu – těstovinový salát. Záhy se objevila i Eliška s Terezou. Po chvíli povídání jdou všichni spát.

Ráno se postupně scházíme nad výbornou buchtou, kterou upekla Eliška. V plánu je koupání v Holanských rybnících – co jiného dělat, když teploměr ukazuje okolo 30 °C? Vzhledem k tomu, že Honza, Adam a Střelec nejsou kvůli spánkovému deficitu či technickým problémům s kolem schopni vyrazit, zanecháváme je v chalupě.

V Holanech potkáváme Dubíka s Lukášem, kteří přijeli vlakem. Zevlujeme na pláži a po chvíli přijíždí i sedmispáči. Koupeme se, sluníme a jsme úplně spokojení.

Následně se přesouváme do hospůdky na Svijany i zápas Česko-Itálie. Po návratu do chalupy vychutnáváme výtečný těstovinový salát a hrajeme hru s úkoly, které byly vskutku různorodé – vysílání zprávy ze stromu, zpěv i další kuriozity. V průběhu večera dorazil i Franta.

Sobotní ZEWL na koupališti Nedamov

Ráno jsme se nijak nepředřeli se vstáváním a čekala na nás také výtečná snídaně… Maruška nám připravila palačinky, které jsme konzumovali s domácími jahodami a ještě jsme se dosytili všelijakými perníky. Přitom jsme seděli na zahradě, sluníčko krásně svítilo a my jsme plánovali, jak tento den co nejlépe prozewlit. :-)

Původní plán dojet na kolech k nedalekému Mácháči byl přebit nápadem jet k ještě bližšímu koupališti Nedamov. :-) Celkem rychle jsme se vypravili na cestu a jeli… Bylo to asi tak kilometr z kopce do vesnice a pak ještě asi 500 metrů po rovině. :-) U rybníka bylo celkem rušno, plno místní mládeže i starších ročníků, kteří moudře usoudili, ostatně stejně jako my, že nejlepším způsobem jak prožít den bude zewl u vody.

A co všechno jsme tam ten celý den dělali? Kola jsme zaparčili u jednoho mohutného stromu, rozložili jsme deky a šup do vody. Poté jsme se střídavě koupali a polehávali, mezitím mezi nás zavítala Tereza, kterážto přijela na kole a ujela přitom jáužnevímodkud asi vosumsetpětset bambiliónů kilometrů. :-) Hráli jsme frisbeečko (doporučuju fotogalerii :-) ), chtěli jsme hrát i nohejbal, ale blízké hřiště bylo jaksi stále obsazený místníma kopálistama… Další zábavou bylo házení bumerangu… Nejvíc to bavilo mě a nejmíň ty lidi, kterým to pořád padalo na hlavu. Kupodivu mě za to ale nikdo nepřišel zabít. :-) Když nám už začalo kručet v břiše, tak jsme si dali chleba se salámem a později jsme se dosycovali pivem a bramboráčkama, zakoupenýma v blízkém bufáči (btw já jsem ty Eliščino bramboráčky nesněd, měl jsem jenom 1/2 jednoho a to mě k tomu navedl myslím jkt!! :-) ) Jo ještě jsem se nezmínil, že plavání jsme si zpestřili skákáním z nevysoké skalky na protějším břehu. No a aby toho nebylo málo, tak k dokonalosti tohoto odpoledne přispěl i masážní salon… Ti šťastní měli dokonce i dvě masérky. :-)

Někdy tak ke čtvrté hodině odpolední, imho, jsme se vydali na zpáteční cestu. Už nevím, jak jsme to pak prozewlili doma… Myslím, že jsme si šli na chvíli zakopat před chatu, abysme pořád neničili flóru u Elišky na zahradě a nebyli za to biti do hlavy. :-) K večeři nám Pavel uvařil výtečnou čínu, mńam mlask, a pak jsme se všelijak bavili, hráli mafii, konzumovali alkoholy, hráli noční frisbeečko holky proti klukům (LOL… samozřejmě že neměly šanci :-) ) No a nakonec jsme už vůbec nevěděli co dělat a nechtělo se nám jít už spát a tak jsme šli na zahradu a udělali tam valnou hromadu. :-) Nakonec jsme ale přece jen spát šli a zakončili tak tento skvěle prožitý jarňo-letní den. :-)