noc před výročím
Předem určený sraz byl v šest hodin, ale počítalo se s tím, že se začneme scházet až později, jako to na takovýchto pohodových akcích bývá. Už byla tma, takže moje jízda na kole dolů k Vltavě byla docela funny. Ostatně jako vždycky i ve dne. :-) Opravdu v těch šest, jsme tam byli čtyři. Já, Jirka, Ája a Maruška Hamplová. Ještě jsme na zastávce chvíli čekali, jestli někdo nedorazí, ale nedorazil.
Zezačátku to bylo docela, až bych řek, skoro nuda, protože jsme si tam tak prohlíželi fotky, připravovali vařící náčiní a poslouchali u toho hudbu. Zlomový okamžik nastal, až když dorazila Vlaďka, naše kuchařka. To už mezitím přibyl Vojtík, Pavlus, Pímon, Honza Kundrát a Martina. Tak už nás bylo deset a párty mohla začít. Na počítači jsme zhlédli fotky z Drábovny a fotky z Kardašky. Vlaďka už začala míchat těsto na palačinky a po zhlédnutí fotek Jirka přines velkej kus papíru, menší kus papíru s jakýmsi plánkem s políčky, kostku a tužku. A že prej si jako zahrajeme jednu skvělou hru – NOMIK. Hra spočívala v tom, že se v průběhu hry vymýšlely pravidla, které se musely odhlasovat nadpoloviční většinou aktuálních hráčů. Několik málo pravidel na ukázku: „Když vstoupíš na toto políčko, můžeš sníst nejbližší palačinku!“, „Přilož do kamen a hoď si kostkou. Pokud ti padne sudé číslo, běž pro dřevo!“, „Hráč který vstoupí na pole s číslem, je povinen udělat čaj dle vlastního výběru, tolika lidem, kolik je ciferný součet číslic, na navštíveném políčku!“ a takových bylo spousta… :-) Spektrum chutí a příchutí palačinek, s jakými Vlaďka neustále přicházela, bylo neskutečně rozsáhlé – Palačinka s čokoládou, banánem a šlehačkou; s marmeládou; s medem; s meruňkami, marmeládou a šlehačkou a nechyběly ani palačinky na slano, které ale Vlaďka dělala až v pozdějších hodinách, myslím až při filmu „Všecko co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat“, to už tam byla i Katuchka. Ale abych nepředbíhal.
Před devátou odešla Ája. Nedlouho po čtvrt na deset, jsme se začali dívat na film Truman show, jehož desátou až dvacátou pátou minutu jsem neviděl, protože jsem se vydal na kole nahoru do Starých Bohnic pro Katuchku. Měl jsem ale z pekla kliku, protože mě hodný pan řidič poslední 102, která vyjížděla ze Zámků vyvezl nahoru. :-) (Jinak bych to samozřejmě vyšlapal přibližně stejně rychle, ale byl bych u toho asi trošku víc zadýchaný… a vítr ze strany… a začalo pršet… no hrůza. Ještě že tak. :-)) Nejvíc mě překvapilo asi to, že když dorazila Katka, tak měla s sebou postel!!! Sice z papíru, ale měla postel!!! No nezabili by jste ji??? :-) Člověk pro ni jede a ona si milostivě přitáhne postel… No, nějak jsme to zvládli a jízda dolů byla nadmíru vzrušující! Ani jsem nemusel moc brzdit, protože byl takovej protivítr, že jsem chvílemi musel i šlapat. To s tím bržděním se chvílema zrovna moc nelíbilo Katce, ale co mohla dělat?… :-) Zvládli jsme to ve zdraví.
Po Trumanovi vytáhl Jirka další hru, která spočívala v tom, že si každý vylosoval papírek se jménem někoho z ostatních a měl se do něho co nejvíc vcítit a odpovídat za něj na otázky tak, aby pak ostatní poznali, za koho to dotyčný psal. Nakonec se četli odpovědi a každý měl u každého papírku napsat, kdo si myslí, že to měl být a kdo se nejvícekrát trefil, byl vítěz. V průběhu hry dorazil i Sunny a Tipík s Terezkou. Po psychohříčce nastal čas pro již dříve zmíněný film – „Všecko co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat“. Pak odešel Vojtík. Potom jsme se dívali na film Pianista (The Pianist) (Pianistka by byla možná lepší… :-)) Okolo čtvrté hodiny se většina účastníků odebrala, no odebrala, spíš uložila ke spánku a tři experti (nebudu jmenovat Pavluse, Sunnyho ani Pímona), jako že se budou dívat na film Ponorka (Das Boot – Německý válečný film)… Tak se dívali, ale jen Pavlus to vydržel až do konce. Ráno byl docela zmatek, protože několik jedinců se muselo dostavit na střediskový sraz na hře po Praze, takže se hodně spěchalo. Odcházelo se tak nějak po skupinkách. Už nevím, jak přesně, jenom si pamatuji, že začalo nechutně mrholit, takže ta cesta na kole nahoru byla opravdu příjemná… :-)
Doufám, že si takovou akci ještě někdy zopakujeme!