Toast párty byla 8. ledna v sobotu v 18 hodin již tradičně v domě u Zubíkových u Vltavy. Avšak někteří jedinci, mezi něž se počítají Jirka, Wocech, Maruška a také já Vítek, se sešli už nedlouho po třetí hodině odpoledne za účelem hraní nějakých extrémních, či zatím dosud nikomu neznámých psycho her nebo her deskových. Stalo se ale tak, že když jsme se všichni sešli a podívali jsme se ven, tak se naše nápady shodly – pudem ven. Tak se šlo! (mimo téma – někdy v úterý jsem se dozvěděl, že 8.ledna 2005 bylo neměřeno 13,64 °C což byl nejteplejší 8. leden od dob, kdy se to měří, což jest od roku 1775 :-) …) Vyrazili jsme po směru vody. Cestou nás míjelo spousta cyklistů (i bicyklistů :-) ) a jeden jel tak žhavě, že už jsem málem nebyl v říši živých. Avšak záchranná ruka (myslím, že to byl Wocech – díky) mě stačila zachránit. Po zjištění, že je stávající cesta vlastně docela obyčejná, tak Jirka pravil: „Jdeme zkratkou!“ A začalo se zkratkou stoupat k výšinám (asi do 30° stráně). Více či méně úspěšně jsme se vydrápali na kopec, kde byl nádherný, ale hlavně romantický výhled na právě zapadající slunce. :-) Nedaleká skála také nezůstala neprozkoumána. Vydali jsme se na cestu zpátky, ale to jsme ještě nevěděli, že máme před sebou asi tak ¾ cesty. Před námi se vyskytla roklina a protože nejsme žádný béčka, tak jsme si řekli, že do ní slezem dolu a pak půjdeme normálně zase podél vody zpátky.
Skutečnost byla následující. Vlezli jsme za plot, kde cesta dolů vypadala schůdněji, ale to jsme neměli dělat (no, o tom by se dalo diskutovat :-) ). Cesta dolů připomínala šplhání ze skály. Dole na nás vybafnul jakýsi pán, který evidentně neměl radost z naší přítomnosti na údajně „jeho soukromém pozemku“. Nutno podotknout, že objekt byl z větší části oplocený 2,5 metrů vysokým ostnatým drátem. Pán nám ještě s milou tváří oznámil, že máme kliku, že není puštěný pes… Po optání „Jak se odsud dostaneme?“ nám sdělil, že musíme roklí pořád nahoru a nahoru… Tak jsme vyšli. Po pěti minutách nás potkala modrá Škodovka, ze který nám další pán sdělil: „Jste na soukromém pozemku, tak koukejte rychle vypadnout!“ Naší pozornosti nemohl uniknout opuštěný objekt, jež byl již z dosahu zmíněných osob. S Jirkou jsme ho prozkoumali a Wocech a Maruška nás kryli. :-) Jirka si neodpustil ani vylézt na střechu. :-) A šlo se dál. Po shlédnutí (nejspíš) zasypaného začátku tunelu a krátké jeskyni jsme si dali další stoupání. Na kopečku jsme potkali obydlí jakýchsi bezdomovců, které bylo cítit už zdálky.
Tam už ale opravdu začala naše cesta zpátky. Po poli jsme dorazili k zahrádkářské kolonii a nedlouho na to, jsme vylezli u kostela ve Starých Bohnicích. Bylo asi 16:50, tak jsme si řekli, že počkáme na Katuchku, která měla zanedlouho přijet. V čase, kdy ti tři čekali na Katku, tak jsem já zatím skočil domů pro varnou konvici, nějaké hrníčky a pro čaj. Dorazil jsem v 17:09 (to si pamatuji :-) ). Katuchka nikde! 17:15 nikde… 17:24 přijíždí 102 – Katuchka stále nikde! Tak jí voláme a dozvídáme se, že je ještě v kostele, ale za chvíli že už prý vyrazí. To už ty tři začínali tuhnout, tak se vydali na cestu směrem dolů. Na Katuchku jsem čekal až do 17:46, když přijela 177. Mezi šestou a sedmou dále dorazili: Honza K., Vlaďka, Pavlus, Vojtík, Eliška a Karel. Vaška (v autě) jsme potkali až když jsme jeli pro toastové chleby, jelikož jsme se shodli na tom, že 33 toastů pro 12 lidí na celý večer a noc nemůže stačit. :-) Tak jsme využili situace, dali jsme si kola zpátky do baráku a jeli jsme s Vaškem autem do Alberta pro chleby. (Zapomněl jsem podotknout, že jsme my dva (já a Pavlus) přijeli na kole. :-) )
Prohlíželi se fotky ze Silvestra, dívali jsme se na krále Artuše, někteří jedinci se jeli projet autem, :-) Pavlus a Vojtík okolo desáté večer odešli domů, jedli jsme toasty, povídalo se, jedli jsme toasty, povídalo se a povídalo se, téměř až do rána:-). Jenom Vlaďka byla séparé v kuchyni a asi se jako jediná vyspala déle než 4 hodiny. :-) O to horší bylo vstávání, protože jsme se ještě večer všicí dohodli, že půjdeme do kostela na devátou. :-)
Prý zvonily dva budíky, ale já sám slyšel jen jeden. :-) Opravdu vzhůru byli všichni něco před 7:45. Ke snídani jsme si udělali čaj, zakousli vánočku s Nutellou a po sbalení všech věcí jsme se vydali směr Kobylisy. Já musel ještě na kole domů, takže jsem vyjel malinko dřív než oni, tak nevím, kdo jak jel autem, autobusem či jakou část šel kdo pěšky. Stejně to ale není podstatné. Podstatné je, že jsme se pak všichni, celí a zdraví, sešli na mši v Kobylisích.