Silvestr v Neratově

Příjezd

Mám takovej dojem, že jsme se sešli v pátek 26.12 2003 na Hlaváku okolo šesté hodiny večerní. Bylo nás tam šest. Pavel s Markétou, Adéla, Jirka, Wocech a já Vítek. Jeli jsme vlakem tři a půl hodiny.

Na nádraží nás očekával Pavel (Tipík) s dodávkou a řidičem, který nás odvezl před jídelnu v Neratově. Pojedli jsme výborné topinky obalené va vajíčku s hořčicí a různými druhy salámů a sýrů. Odnesli jsme si batožinu a lyžovinu (společně s běžkovinou) nahoru ke kostelu na zdejší faru. Byli tam dva velké pokoje oddělené předsíňkou.

Pozdě večer dorazili bratři Stolejdovi. Vašek s Karlem. Podle mého názoru jsme ještě určitě zahráli nějakou gamesu, kupříkladu Jungle Speed nebo něco podobně akčního. Šli jsme ven a dali jsme sněhovou bitku před kostelem a za budovou fary. Docela dobrej rubec!!! Už si toho moc nepamatuju, ale byl jsem dost mokrej.

Následovala „trance party“ a dle mého mínění, tak [baj vočko] kolem druhý ráno jsme se uložili ke spánku a spali (a spali (a spali a …)) :-)

Sportování

Po snídani jsme šli hrát na kluziště fotbal. Jestli se teda dá říkat fotbal tomu, že jsme kopali do šutru a občas byl někdo hozen přes mantinely, respektive kusy plechu. To nás bavilo až do oběda, což byly vynikající špagety a guláš.

Po obědě jsme zanedbali polední klid, ještě že nás neviděl bratr Endy :-) a pro změnu jsme si půjčili od Němců míč a zahráli jsme si přehazovanou, jak jinak než na ledu. Po chvíli jsme museli uvolnit „stadion“ prckům, kteří šli hrát hokej, tak jsme se odebrali na faru a tam jsme vyčkali do příjezdu druhé skupiny, což byli: Kvítě, Peťan, Sunny, Katka, Eliška a Martina. Následně jsme zevlovali a zevlovali a zevlovali a potom ještě dělali nějaký psychotestík.

Po večeři jsme šli stavět uglí. Stavbu jsme s Pavlusem a Vaškem naplánovali v hospodě a pak jsme už budovali. Postupně se k nám připojovali další dobrovolníci, ale dokončit klenbu se nám nepovedlo. Docela velkým zklamáním bylo, že druhá skupina, pracovně nazvaná „flákači“, mezitím zlikvidovala část pití. No co se dá dělat, tak nás zase vošmelili …

Výlet na běžkách

Úterý by se asi mělo psát z více pohledů, pře já ho strávila většinu na běžkách. Ale nikdo se k tomu neměl, tak uvidím, jaké budou ohlasy a reakce.

Tak na ty špatně zkrotitelný prkna jsme se nakonec vydali tři. Já, Vítek a Jirka. Martina s Eliškou se nakonec rozhodly, že si udělají samy krátký okruh kolem Neratova.

My jsme chtěli odcházet v devět, ale znáte to. Teda nevím, jestli vy, ale já to znám. A především znám sebe. Prostě jsme se oblíkali a oblíkali… dobře: oblíkala jsem se a oblíkala, až jsme vybaveni jídlem na tři dny (mimochodem, byly to tři chleby se sýrem), teplým thé v termosce, baterkama, glukopurem (?) vyrazili.

Už před chalupou Vítek zkusit tvrdost sněhu, ale to se prej nepočítá, pře ještě neměl nandanou druhou rukavici. :-)

Ze začátku jsme myslim nevěděli, kam jedem. Drželi jsme se vyjeté stopy a věřili onomu běžkaři, jež ji prošlapával, že věděl, co dělá. Když se ale rozdvojovala, dohodli jsme se, že pojedem tam a ne tam, pře tam by to bylo moc z kopečka. :-) Tímto heslem jsme se řídili ještě při dalších odbočkách, až jsme se ocitli na nějaké značené trase. To jsme prý chtěli. O.K. Já se rači do mapy moc nedívala, abych dopředu nevěděla, co mě čeká.

Po třech hodinách jsme dojeli na „Pěticestí“, posilnili se Pepsi, pivkem, čokoládkou a chlebama a vydali se šestou cestou zpátky. Narazili jsme (asi ne náhodou :-) ) na pár bunkrů, který byly stejně zamčený; navštívili jsme tvrz Haničku a ošmelili nás. Nemuseli jsme sjíždět až tak moc dolů, a pak to zase někudy jinudy šplhat. Byla tam totiž odbočka směr Neratov o celý 1 km dřív! To nepotěší. To zamrzí… Nicméně mě to docela potěšilo. :-)

Vrátili jsme se ve čtyři s pár nevyřešenejma záhadama, jako například, jak je možný rozmáznout se, když jedete po úplně rovný cestě, :-) nebo stát a zničehonic zemáchat rukama a nohama a spadnout… Na koho si mával, co? :-) atd.

Naštěstí jsme nezmokli a v pořádku dali 25!!!!!!!km.

Moc vám chlepci děkuju, že jste na mě byli tak hodní a milí a neměli jste narážky na mojí rychlost. Příště pojedu zas – docela mě to bavilo. :-) To jste rádi, že jo. :-) Dobře. Pokud mě teda vezmete. Už sem ticho.

Příliš jsem nezjišťovala, co dělali ostatní, ale asi někdo byl na dřevu, někdo spal, někdo se procházel, někdo lyžoval, někdo si čet, hrál hry, na kytaru, … prostě normoš.

Jestli to normoš nebylo a někdo k tomu cosi máte, tak pište pište. Ještě podstatná věc: vymýšlel se program na Silvestrovský večer. Samo že se navymýšlel sám. Výsledkem snažení byla „Suchá pohádka o Sněhurce“, která nakonec (a neočekávaně, že) pobavila všechny. Hlavně nás. :-)

Po véče a kratším zewlingu někteří stavěli uglí. Nejdřív v něm chtělo spát 9 lidí. Ale pak si to rozmysleli a zůstali jen ti nejodvážnější a ti pro každou špatnost. Omlouvám se, jestli jsem vás urazila, ale mně se to zdá jako pocta. Prostě jsme tam spali ve stejné troj-sestavě, která vyrážela ráno na běžky.

Povídali jsme si do tří a po vzájemném changu vyhřátých spacáků (děkuju moc!!) usli. Já tam ale nevydržela až do rána (asi bych se měla otužovat, ještě o tom pouvažuju), ale Jirka a Vítek ano. Dobře kluci!!

No, a to už jsem přetáhla a nebudu nikomu „lízt do dne“.

Sportu zdar, běžkám zvláště! ( – to není z mojí hlavy, ale je to dobrý :-) )

Pa Katuchka

Silvestr

Dost dobře to nechápu, ale už to bylo takhle rozhodnuto, a tak já píšu o dni, ze kterýho si skoro nic nepamatuju… (Hlavně z noci si nic nepamatuju :-) )

Den nebyl nijak náročný, všichni se zcela logicky šetřily na večer (dobře, tak spíš na noc :-) ), a tak marně přemýšlím, co zaznamenání hodno by bylo. Však nenapadá mou mysl nic jiného, než že jsme chystali na večer divadlo o … sakra, Popelka, Sněhurka, Červená Karkulka, … No prostě ta baba, co žije se sedmi chlapama (takhle to nějak bylo ve Šrekovi :-) ). Kých.

Po večeři (ovárek) přišel čas na společenský večer. Zábava byla, to nepopírám, ale myslím, že už očekávali tu „zábavu“, :-) co teprv přijde :-))). Ta vskutku přišla. :-) Cca v 23:00 (nevím přesně, možná to bylo i v 23:01 ;-) ) jsme se přesunuli zpátky na faru (se zásobou heliových balónků, takže o zábavu po cestě nebyla nouze :-) ). Tam na nás čekal první chod :-) a poté takový divný kříženec technopárty a metalového koncertu. :-) On to asi nebyl metal, ale to mi snad odpustíte, já se v tom tak nevyznám. ;-)

O půlnoci byla v kostele slavnostní novoroční mše. Sudy vesele hořely, rachejtle nám vesele bouchaly nad hlavami a jiskry taktéž vesele propalovaly bundy (… víly vily věnce … je to jak diktát :-) ). Po mši následoval přípitek s panem farářem, což už některým z nás docela stačilo. :-) Nebudu nikoho jmenovat, Eliško, aby se to náhodou někoho nedotklo… :-) Elišku jsme nakonec do toho hrooozně VeLKéhO kopce vytáhli a mohli si dát do nosu. :-)

.

V pět ráno odjížděla banda nadšenců v čele s Kvítětem do Prahy, ale to už je trošku jinčí povídání pro někoho jinýho… :-)

© 2004 WocechTM

Nový Rok

Toto ráno (teď už bez Kvítěte, Peťana, Karla a Vaška) asi nebylo pro všechny právě nejvlídnější: oči plné ospalek, podrážděný žaludek, mastné vlasy, naražený kotník – to když jste se včera pokoušeli tancovat a všeobecně panující „pohodová“ nálada. Inu, Nový rok …

Když jsem se probudila a zjistila, že všichni ještě spí, rozhodla jsem se, že bych se konečně mohla začít učit. To byla blbost. Nikdy se nepokoušejte učit na Nový rok, je to zbytečná ztráta času.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a nebylo to zrovna dvakrát povzbudivé – ta alkoholem unavená těla se tam válela vedle sebe a po sobě, na nikom nebylo znát, že by se jal probudit, natož jít dolu do školy na oběd. Až teda na Markétu a Pavla, potom se k nám přidali Katka a Sunny. Ten to po prvním soustu vzdal a šel na vzduch natáhnout se na sáňky. Asi se mu, nevím proč, udělalo špatně. :-)

Na faře ovšem zůstal alergile Vojta R. který se s tou kočičkou opravdu neměl mazlit, o tom ostatně vypovídala jeho zapadlá očka.

Po vytrávení se někteří odhodlali k jednomu novoročnímu vyprošťováku, někteří ke dvoum, někteří ke čtyřem; teda musím říct, že to tehdy lezlo opravdu rychle do hlavy.

Po Silvestrovské noci jsme vstali poněkud později, takže jsme po chvíli zevlování vyrazili rovnou na oběd. Následně jsme se vrátili na faru a odpočívali. Taky jsme hráli na kytary, zpívali až nějak odpoledne přišla Vendulka, jedna místní holka, s kterou jsem si slíbila, že si spolu zazpíváme nějaký cikánský písničky. Na to, že neslyšela na jedno ucho, musím říct, že zpívala opravdu dobře.

Mezitím, co jsem se se Sunnym hádala, komu že ten kapesník patří (na horách snadno chytnete rýmu a pak je nedostatek kapesníků), přišel Kocour, který nás pak zahrnoval různými technickými informacemi o mobilech a nevýhodách hlasových schránek. Zalíbila se mu Katka, zachumlaná ve spacáku, kterou pak nazýval larvou, z který vyleze motejl nebo můra, či co. To už bylo opravdu hodně, zmatené. Ale s Katkou a Sunnym jsme padali pod stůl. Naše konverzace, nebo spíš Kocourův monolog, byl skutečně neúnavný, tak jsme si řekli, že se přesunem do vedlejšího pokoje kde již hráli Eliška s Vojtou scrabble, a že by to jako Kocourka našeho milovaného mohlo trochu stlumit. No, tedy, mýlili jsme se. Když jsem si vylosovala „F“, tak jsem se dozvěděla, že z toho můžu udělat „Frankenstein“, nebo když tam někdo doplňoval písmenko do slova „SLIPY“, tak tam měl dát, podle Kocoura, spíš „TRENÝRKY“. Prostě Kocour. Bylo to takové zpestřeníčko posledního večera.

Nikomu se ještě nechtělo jít spát, všichni si chtěli poslední noc užít, tak to někdo táhl do pozdního večera. Tím skončil den předposlední …

Pickwičánko Ádí

Odjezd

Tak jsme se v pátek ráno probudily, a zjistili jsme, že je den odjezdu. No, pro někoho to byl den plný zármutku a loučení, pro někoho (nikoho) to byl den radosti a oddychu. Hlavním bodem programu bylo probudit se! Pak takové vedlejší body jako sbalit se, najíst se, odjet na nádraží, nastoupit do vlaku a pochopitelně z něj vystoupit.

Tak teď se zase vrátím na začátek našeho děje, do doby po probuzení. No, tak tady bych mohl rozvést úvahu o době „před probuzením“ a „po probuzení“, ale to by jste mě mohli obvinit, že to dělám za účelem zvednutí počtu znaků (no nebyli by jste tak daleko od pravdy). A tak k tématu. V době „po probuzení“ nastal všeobecný shon a balení.

Po tomto úkolu jsme šli nasytit naše hladové krčky do místní jídelny. Pak po tomto úkonu jsme vzali své věci a šli si je uložit do přistavených automobilů. První z nich Renault Kangoo s místním panem farářem za volantem a druhé Ford Tranzit s mě neznámým řidičem. Na nádraží na dovezli bleskovou jízdou(samozřejmě v rámci povětrnostních podmínek a zákonů o provozu na pozemních komunikacích).

Po cestě jsme potkali auto (Škoda Oktavia) převrácené, ležící na boku. Ale, a to je hlavní, stěrače mu pořád stíraly, to měl ale štěstí. Když jsme přijeli na nádraží tak jsme naším dopravcům pěkně poděkovali a nasedli do právě přijezduvšího vlaku. V přestupní stanici jsme zašli do místní hospůdky ve kterém jsme se napili a najedli.

Pak, hurá, naskákali jsme do přistaveného vlaku a jeli ku Praze. Co se dělo ve vlaku nebudu popisovat, protože ti kdo tam byli tak to vědí, ti kdo tam nebyli a chteli to vědět, tak už to určitě vědí také. No a ty ostatní to vědět nepotřebují. ZDAR, Pavlus.