Jarní prázdniny 05 Vesmír

Příjezd na Vesmír

Něco mezi osmou (zdravím Pavluse) a půl devátou (ahoj Špidlo) jsme se srazili na ÚANF, naskládali se do autobusu, nacpali snídaní a vyrazili ku Vesmíru. Prvním zážitkem bylo spadnutí paní ve středním věku, mající pravděpodobně otřes mozku, dalším návštěva toalet („nepij tolik, pojedem tam tři a půl hodiny“) a posledním pochyby o místě, kde máme vystoupit. Nakonec jsme se shodli a vystoupili vši a dokonce stejně – Eliška, Vlaďka, Katuška, Katka, Vítek, Pavlus, Jiří, Wocech a Honza. Po krátkém hledání Jirkova snowboardu („jé, on ten autobus už odjel“) jsme vyrazili, ťapali do kopečka, z kopečka, do kopečka a zase z kopečka a už jsme byli ve Vesmíru.

Odhodili jsme výstroj, hladově zhltli oběd, načež nás opustil Pavlus & Jiří, a že jako prubnou svah. Zatímco prubali, byli jsme spolu s věcmi vykázáni z místnosti, na jejíž dveřích se skvěl nápis „dívčí půda“, a odebrali se do sousední „chlapecké půdy“ k dalším cca. 25 spacákům, batohům, lyžákům a jiným kusům bordelu. Kde nás to záhy přestalo bavit, a tudíž jsme se rozhodli obhlédnouti terén. Našli jsme polorozpadlý a poloopravený kostel, sjezdovku i Špidlu s Pavlusem. Vyváleli jsme „se“ ve sněhu, zaskákali rybičky, zaváleli sudy, poseděli pod sněhopádem, ukradli, použili a vrátili boby, zaskákali do venkovního bazénu, vyfotili Elišku, hodili některé jedince do sněhu, prostě jsme se náramně bavili, ale uglí nepostavili, nýbrž odložili „na později“.

Dali jsme si večeři, načež se Jiří a Pavlus odebrali zase na svah, anžto jim zbývali body na vleky. My ostatní jsme se zúčastnili kulturně-agitačního programu do kterého jsme přispěli divadelní hrou „Smrtonosné máslo“, © Jan Hrudka, 2002 (?), a účastí v představení „Živý obraz“ od někoho z Čáslavi. Mezitím se vrátili lyžař & boardař, a tak jsme zvětšili místo naalokované pro náš spánek (= zkomprimovali břevnovské i jiné skauty na jednu hromadu), a po naplánování běžek, boření se ve sněhu a koupání v močále (vše pouze plány do budoucna) jsme se odebrali bojovat o místo pro spacák. I proti přesile jsme vyhráli a dobyté pozice udrželi až do rána.

Sjezdy a běžky

Ski zoom

Po noci strávené s břevnovskými skauty nás probudili místní „týmačky“ svým zpěvem a hrou na kytaru. Na snídani jsme se rozhodli rozdělit na skupiny – Sjezdaři a Běžkaři. Sjezďáci, to jako Pavlus, Vítek, Eliška a Wocech, jsme se vydali do místního lyžařského střediska. Já jsem si od Špidlína půjčil prkno a s Eliškou jsme tedy byli „snouborďáci“:) Vítek a Wocech vzali lyže. Na svahu jsme byli tak asi v devět, koupili jsme permice a začali si užívat sněhu. V průběhu dopoledne jsme potkali běžkaře, kteří se právě drápali do svahu na tu svou tůru. Pak jsme se jen oddávali sjezdování a nastavovali přitom své líce sluníčku, které nás krásně hřálo. Celkem se asi nic zvláštního nestalo a po čtvrté hodině jsme se sešli na horní stanici vleku. Pak následoval sjezd až k naší chatě. Omlouvám se za tak příšerně suchý popis tohoto jinak velmi významného dne…

Pavlus

Běžky zoom

Po noci strávené na dívčí půdě a chlapecké půdě s Břevnovskými skauty… Běžkaři, to jest Vlaďka, Katka, Jirka, Honza a já, jsme se vydali na cestu vzhůru do kopce. Jak jinak. Vydrápali jsme se na sjezdovku, kde jsme pokecali se sjezďákama. Honza si cestou převlékl své krásné elasťáčky (měl je předem dozadu, ne naruby) aby ho nepnuly. Dostali jsme se na hřeben (chodí se po něm lépe než po kartáči :-) ), ale to by bylo moc jednoduchý, jít po hřebeni, hned takhle od začátku, tak jsme šplhali dál až na Velkou Deštnou a až na rozhlednu. Ani jednou jsme si za celou celou cestu vzhůru nesundali běžky a neustále nás předcházeli naši spolubydlící z půd, kteří si svá prkna nesli na ramenou a když jsme se jim malinko smáli, tak se zastavili a řekli: „Hele, já se teď zastavím, dám si sušenku a bude mi dobře.“ Nám bylo ale taky dobře. Kecali jsme, drbali (se) a dělali si pauzy, takže pohodička. A nádherný výhled z rozhledny na zasněžené kopce a lesy nám byl odměnou. Trasu jsme měli naplánovanou na Pěticestí, ale po rozumném uvážené, že to už nestihneme Jirka navrhl, že bychom mohli jít na druhou stranu. A jak tak tu mapu v těch rukavicích otáčel, tak Vlaďka měla pocit, že půjdeme do vysvětlivek. :-)

Nakonec jsme jeli po nádherné vrstevnici sešikmené směrem dolů, povídali se vtipné vtipy, já s Vlaďkou jsme jeli „drbací rychlostí“ a všechno bylo OK, do té doby, než jsme uhnuli na modrou a ještě se začalo stmívat. Dost hustě a rychle. Ta cesta modrou byla dost přímo dolů a ještě tam byla školka (stromová) a běžkařská stopa končila tak jako v neurčitu

• prostě to bylo pěkně „vo hubu“ a „vo vaz“.

Padali jsme každejch 5 metrů a ještě v ty momenty, kdy se před náma objevil strom. Bděli nad náma snad všichni andělé strážní, začínali jsme mít smaco-brečící euforii, mokrý jsme byli úplně všude… Extreme. Ještě že jsme měli lékárnu. No. Jsme živí a zdraví a nic se nám nestalo. Naštěstí.

Pak jsme si ještě vyběhli sjezdovku a sjeli ke kostelu a byli ve Vesmíru.

Běžkačka Kačka

Nedělní zevlování

Tuto noc nás bylo v chlapecké půdě už jen asi 20, takže jsme se vyspali o trochu lépe. Už nás nebylo 5 lidí na 3 matrace, ale jen 4. :-) Umýt, vyčistit zuby, nasnídat, slovo na den a šlo se do Deštné na mši. Kupodivu jsme všichni přišli včas. Břevnovští skauti si s sebou již brali batožinu, protože jim jel v půl jedné autobus a už by se nevyplatilo vracet se nahoru na Vesmír. Cestou zpátky jsme se pořádně vyváleli ve sněhu, to se musí. :-) K obědu byla rýže a ?????. Po rušném „poledním klidu“ následovala nedělní pohoda, spočívající v zewlingu a sportování. Někdo se šel ven koulovat, někdo hrál ping-pong, Vítek šel na běžky (jenom na chvíli), Pavlus skákal na prkně, Katka učila mladšího brášku lyžovat – zkrátka nedělní pohoda. Nikdo nikoho do ničeho nenutil. Paráda. Každý si našel něco svého.

Po večeři (předpokládám, že byla nějaká pomazánka a chleba) jsme se vydali na procházku s cílem skončit v Deštném v nějakém baru či hostinci. Cíl byl úspěšně zaměřen a navštíven. Kromě tekutého chleba nechyběl ani párek a klobásky. Obzvláště Eliška přemýšlela a rozprávěla o „tančících tučňácích pod záchodovým prkénkem na dámských záchodcích“ a „tarantuli“. Při placení vznikl jakýsi nedoplatek ze strany chlebů, kterých jsme údajně snědli více, než jsme tvrdili. Honza to vyřešil frází „Tak si to vezměte z dýška“, čímž slečnu číšnici evidentně naštval, ta se otočila a radši odešla. Do Vesmíru jsme dorazili kousek po 11. Někdo dříve, někdo krapet později (asi lokální mrak). A tak nezbývalo nic, než jít spát. Nás kluků již bylo v místnosti jen 5, takže jsme se vyspali pohodlně a určitě i do růžova.

Vítek

S běžkami na nejvyšší vrchol Orlických hor

Po nočním návratu z Deštného se vstávalo sice trochu hůře, ale přesto jsme se dokázali vykopat z postýlek a za slunečního svitu vyrazit na sjezdovku. Bylo nás 7. Zbylí 2, tj. Jiří a Markéta vyrazili na běžky. Po pravdě řečeno však i oni dva byli na sjezdovce, kde jsme se s nimi (nebo možná spíše jen nimi) vyfotili.

Hezky jsme si zajezdili, Honza ve frontě na rychlopomu vedl takovou zajímavou debatu s jedním pánem ohledně toho, jak mladí předbíhají ve frontách (ale ne všichni) a že ten pán také není nejstarší…

Po obědě se nám příliš nechtělo lyžovat, takže jsme si asi po hodině udělali další přestávku na brusinku a hranolky. Tenhle nápad mělo více lidí, protože Vítek čekal ve frontě před bufetem celých 27 (!) minut.

Před koncem lyžování se mě a Elišce podařilo přivodit si lehký otřes mozku, když se mi zahákla kotva pod bundu. Z tohoto důvodu už toho o tomto dni příliš nenapíšu, protože jsem krátce po návratu domů na příštích 24 hodin totálně vytuhl. Večer všichni vesměs jen zevlovali a hráli ping-pong…

Wocech

Výlet na běžkách

Většina odešla sjezdovat či snowboardovat a menšina pozůstalých (Markéta a Jirka) se pomalu odhodlávala vyrazit na běžky. Konečně byly běžky namazány, chleby též namazány, čokoláda zabalena a všechny důležité přípravy vykonány a vyrazilo se! Povídali jsme, střídali jsme styly, občas se nečekaně váleli ve sněhu, hráli si s foťákem a mezitím jsme i stačili stoupat ke sjezdovkám. Tam jsme si vyměnili dojmy se sjezdařema (jim to pěkně jezdí, nám to taky pěkně jezdí… bohužel většinou ne tam, kam bychom chtěli…), rozloučili jsme se a dál jsme pokračovali k Velké Deštné.

Vylézt na nejvyšší horu Orlických hor není jen tak a proto jsme se museli posilnit. Na rozcestí Pod Maruš(k)ou jsme vyndali termosky a sušenku a psychicky se připravili na kopec. Pak jsme vystřídali sport a vrchol jsme dobyli jako turisté s běžkami v ruce. Nahoře foukal vítr, kterému by meteorologové naměřili rychlost orkánu (teď to myslím vážně), ale ani to nás neodradilo od vylezení na rozhlednu. Tam jsme ovšem zůstali skrčení za zábradlím a vyhlížet se dalo jen jedním směrem (proti větru to fakt nešlo), takže nic moc. O kousek dál jsme ocenili občerstvení Horské služby, kde nikdo nic neprodával, ale dalo se tam sednout a nefoukalo tam. Potom jsme si řekli, že zimy bylo dost a vyrazili jsme po hřebeni k jihu. Po několika kilometrech se dostavilo velké klesání a my jsme si zbaběle odvodili, že zpátky to bude stoupání a začali jsme se vracet. Vzali jsme to nábližkou k rozcestí Pod Marušou a pak na Vesmír.

Byl to moc pěkný výlet, díky Markéto!

Co se dělo večer moc nevím, pře přijel bratříček a já jsem se vydal na svah učit ho na snowboardu.

Jirka

Výlet do Polska

ścieźka na Czarne Bagno

Tento den byl ve znamení úplně nejbláznivějšího nápadu – výletu na rašeliniště do Polska. Začalo to tím, že se někdy v sobotu podíval Honza na mapu a prohlásil: „týjo, v Polsku sou ňáký rašeliniště, budem se tam prodírat po pás sněhem a pak tam nic neuvidíme, to bude super!“ Ostatním se to muselo podat trochu jinak, ale nakonec přesvědčil mě, Markétu, Katuchku, Vítka a Pavluse.

Vyrazili jsme crossem přes sjezdovky a ze Zákoutí po silnici na Šerlich. Navštívili jsme Masarykovu chatu, kde nás překvapila rychlost obsluhy (cca 25 minut než se nás přišli zeptat, co bychom chtěli, 15 minut než přinesli polévku) a pak jsme překročili granicu państwowa. Po pár metrech jsme došli do lyžařského areálu a začali jsme se různě kutálet, klouzat, sjíždět a ještě jinými způsoby se pohybovat po trasach zjazdovych dolů. Někdo nám tam cosi sděloval polsky, skoro to znělo, jako kdyby nadával…

Po silnici jsme došli do kladské vesničky Zieleniec, chvíli jsme obdivovali zdejší krásný, otevřený kostel a pak jsme opustili civilizaci a byl před námi jen hluboký sníh. Někdo to zvládal lépe, někdo hůře (jedna nejmenovaná osoba, co šla poslední, padala každých pět metrů), ale myslím, že všichni byli rádi, když jsme po 300 metrech došli na proházenou cestu. Šli jsme pěkným údolím s pěknými chaloupkami a pěkným potůčkem, na kterém byla nádrž a ta se stala potěchou většiny kluků, kteří nechtěli odejít dokud ji nezahází sněhem. :-) O kus dál jsme potkali dřevorubce, kteří s koníčkama vyprošťovali klády a povzbuzovali je (asi ty koníčky) voláním „Hejtá“.

Konečně jsme došli na Czarne Bagno a Topielisko! Byla tam rozhledna, ze které jsme viděli celé rašeliniště. No, v létě to musí být pěkné… Do Zieleńce jsme se vrátili stejnou cestou. Tam nás zaujala sjezdovka vedoucí po mostě přes silnici. Za mostkem byl takový pěkný svah a tak jsme začali sjíždět. Největší oblibě se těšil styl tučňák – hlavou napřed po břiše a mávat křídly. Po delší době nás to omrzelo, vylezli jsme po sjezdovce na Šerlich a po silnici jsme došli na Vesmír. Zapomněl jsem napsat, že od Zieleńce jsme šli potmě. Byl to móóóc pěknej extreme.

Středeční „popeleční“ sjezdování

Ranní zvuk kytary a zpěvu způsobil probuzení některých jedinců, ale jiní se vyhrabali ze spacáků až po řinčení zvonu ohlašující snídani. A hurá na sjezdovku! Ale Markéta, Katuška a Vítek se však pro tento den stali výjimkou a vyrazili na běžky.

My ostatní a to jest: Wocech, Honza, Jirka, Pavlus Vlaďka a já jsme se okolo 12 hodin usadili dole pod sjezdovkou a tam vedli diskuse na téma: popeleční středa, Bushova politika a v neposlední řadě i otázku týkající se podobnosti Katušky a modelky na dodávce se zeleninou. No a odpoledne začalo utíkat čím dál víc rychleji až přišla čtvrtá hodina a to byl nejvyšší čas na to, abychom vyrazili dolů do Deštného na mši, která se konala od 16:30. A tak se i stalo a poté jsme se přesunuli opět na Vesmír, kde jsme se hladově vrhli na večeři. A následoval zewling a spinkání.

Eliška

Snowboardisti a zevlující zbytek

S blížícím se datem odjezdu se už nikomu pořádně nechtělo nic dělat, a tak na sjezdovku vyrazila pouze Katka a Jiří, oba se snowboardem. Eliška se konečně po týdnu slibování dostala k tomu vyjet si na běžky a Pavlus vyrazil na výlet pěšky a připojil se k Elišce. :-)

My zbylí, tj. Vojta, Vítek a Honza (protože Vlaďka a Markéta už ráno odjížděli do Prahy) jsme dopoledne zevlovali, hráli ping-pong, hráli na klavír :-) atd.

Po obědě jsem se pak vydal vystřídat na snowboardu Katku, která již za dopoledne stačila sbalit několik vlekařů, nějaké ty německé turisty a kdo ví koho ještě. :-) Třeba i Yettyho. :-)

Honza jakožto fotoreportér (či spíše kameraman) vyrazil se mnou a Vítek – ten si počkal na Katušku. :-) Když už se mi zdálo, že mám dostatečně omlácený zadek, nebo spíš když už zavírali vleky, jsme se vypravili s Jiřím zpátky, pořádně se usušit a začít se pomalu koncentrovat na zítřejší odjezd.

Celý večer jsme strávili na „dívčí půdě“, Herr Obergeneral to naštěstí nevěděl. :-)

Autora se dozvíte po přečtení následujícího dne :-)

Sešup na autobus

Tak konečně někdo ocenil můj literární talent tradičně trénovaný jen esejemi na ČJ :-), a tak mám tu čest z týdenního pobytu psát zápis již ze třetího dne. :-)

Podle původního plánu jsme chtěli na dopoledne ještě vyrazit na lyže, ale nakonec jsme byli rádi, když jsme se po obědě dokázali vykopat z chalupy a vyrazit na cestu na autobus. Někteří z nás si to dolů dali na lyžích (jako předvoj já a Pavlus), jiní se spolehli na vlastní nohy obuté v pohorky.

Protože jsme na zastávku dorazili s dostatečným předstihem, zvládli jsme ještě nákup v místní samoobsluze a vybavili se tak na cestu nezbytnými dobrůtkami. Do autobusu jsme se v pořádku naskládali a mohli vyrazit na cestu vstříc matičce Praze. Tam jsme dorazili někdy v šest a postupně se rozdělovali, každý vstříc svému domovu.

Vojta aka Lenny :-)
(„Oh, little body did I scare you?“) :-)))