Podzimní výprava do Kardašovy Řečice

Příjezd do Karkašky

V pátek (24. 10.) jsme se sešli na Hlavním nádraží. Taky kde jinde, když jsme z PRAHY a jedeme vlakem do maloměsta jménem Kardašova Řečice. Tak jsme se sešli na tom „hlaváku“, teda ne beze zmatku, protože nádraží bylo přecpané, jako, jako, jako třeba uličky nákupního centra v Letňanech 24. 12 v 16:00 (nebo bych to přirovnal k výrobě tlačenky nebo jitrnice). V každém případě jsme se prostě sešli a to je hlavní, že. Jo, abych nezapoměl nebo nepřeskočil tento veledůležitý údaj, bylo nás dvanáct kousků. Jmenovitě Kvítě (Terezka), Maňa (Ta je trochu „mimoňa“, protože je „out of Pickwick team“) , Ádí, Líza, Škubánek [Katka (Katuchka)], Dubík (Markéta), Sunny [Honza (Honzibal)], Vojta, Punťa [Jiří (Špidla)], Střelec (Honza), Tik (Vítek), no a já, ani se nebudu představovat, protože jsem pro toto vyprávění nepodstatný a vlastně bych se dopoustěl zřejmé a neomluvitelné subjektivity, takže sebe vynechám. Vidíte, furt kecám a vy jste se vlastně nic nedozvěděli. Tak to se pokusím napravit.

Potom, co nějaké hodné duše vystáli LONGERA (rozuměj dlouhou frontu na lístky), obebrali jsme se nastoupiti do vlaku. Zabrat dvě kupé naší skupinou nebyl problém, o tom co se dělo v kupé, kde byla Kvítě, Markéta, Katuchka …, mohu jen spekulovat. Ovšem o tom, co se dělo v kupé, kde jsem byl já, mohu říct více. Tik se Střelcem hráli „medžiky“, Maňa s Lízou probíraly bezdomovce na „hlaváku“, Vojta byl „in GSM site“, Punťa byl zase „with olympus camera“ a já byl „in book“. Pak jsme někdy a někde přestupovali (víc to bohužel neupřesním) a jeli motoráčkem do místa určení. Tam už na nás čekala paní Bobánková. Ta nás dovedla na místní faru, kde nás postavila tváří v tvář místnímu velebnému panu faráři. Ten nám ukázal pokoj a k němu příslušné kamna (doufám, že vám v ostatních dnech ostatní popíší, jak jsem si s nimy hrál. :-) K večeri jsme zblajzli dary od dobrodinců ze sousedství (v případě špatné orientace čtenáře, tak těmi dobrodincemi byli Kerclovi, THANK YOU! (teda alespoň já děkuji)).

Pak jsme … ??? … tak to si nepamatuji >…<--(zde je prostor pro naše zahraniční pozorovatele :-). V každém případě jsme šli spát. To by jeden neřekl, co? A dělali jsme:
BEGIN
  REPEAT
  WRITELN (‚zzz…‘);
  UNTIL (jsme se vzbudily);
END.

(pro nechápající: tohle je opakející se cykl v PASCALU (pro ty úplně mimo: neřešte to, je to programovací jazyk :-)).

Tak tenhle trapnej popis pátku napsal PAVEL.

Vycházka – focení podzimní kolekce

Za dobré paměti dnešního rána, musím poděkovat hlavně Škubánkovi, že na mě naspad během noci z lavičky. Díky.

I když jsme šli spát za poměrně kvalitního tepla, nad ránem jsme se do spacáků tulili víc. Snídani nám zhotovili Boban s Lízou. Na programu dne byla především vycházka. Boban nám naplánovala cestu na hrad. A tak vyzbrojeni zimními doplňky jsme vyrazili. Byl krásný, slunný, podzimní den. Na místě, kde před „x“ stával hrad, byl jen bordel. Nicméně jsme toto místo využili na focení „podzimní kolekce 2003“. Všem se to náramně líbilo, akorát Sunnyho jsme museli přemlouvat o něco déle. Pokračovali jsme dále směrem na Cikar. Chlapecké hračičkování se projevilo, když jsme se blížili k zamrzlému rybníku. Házeli se kusy ledu poledu a dost nám ten zvuk lahodil, že jsme jen tak nepřestali. Původní plán, že dojdeme na Cikar jsme zavrhli a raději jsme se vyblbli na houpačce na náměstí. Přišli jsme na faru, kde holky udělali oběd, Pavlus zatápěl, Tik se Střelcem dole preludovali na harmoniu (pan farář měl radost) a ostatní zevlovali, kde se dalo.

Po rizotu jsme s plnými bachory začali vymýšlet HRU PO PRAZE. Zpočátku to šlo dost ztuha, ale v jistém stavu vysílení jsme zdolali valnou většinu. Najednou se rozevřeli dveře a tam Boban, Sunny, párečky a dort. Tak všechno nejlepší Sunny! Zbaštili jsme grilované párečky, „sluníčkový“ dort a vyslechli si „smrk“ oslavence.

Zvečera jsme se pustili do hry Jungle speed! Hráli jsme to s takovou vervou, že mi Střelec schodil hrnek. Bylo to psycho, které ještě bude trvat… Jo a ještě nemůžu zapomenout hrátky s ohněm! Jsou dokonce zdokumentovány…

Takže dobrou a Škubane, nespadni

K.

Liga výjimečných v Jindřichově Hradci

V neděli ráno jsem se probudili (já s Lízou) v půl deváté, a tak jsme šly dělat snídani. Daly jsme ohřát mléko a připravily rohlíky se sýrem. Zbytek se probudil chvíli před devátou. Nasnídali jsme se a šli jsme na mši, která začala v půl desáté. Zajímavé bylo, že si ze kázání skoro nikdo nic nepamatoval, ale není divu – řečický pan farář má trochu zmatek v tom co povídá, a tak se bohužel nedá moc poslouchat. Zjistila jsem že si většina pamatovala mého tatínka, který už dlouho pana faráře o kázání neposlouchá (protože se to nedá), ale radši se vzdělává duchovní literaturou. A ještě si pamatovali píseň Maria ó Matičko, kterou si jen tak nezazpívají. Akorát Steřelec nešel na mši, zůstal na faře a uvařil brambory, které jsme měli k obědu ještě s králíkem a uzeným masem.

Po obědě jsme ještě řešili hru na výročí a ve tři hodiny jsme se začali připravovat na výlet do Jindřichova Hradce. Bohužel už se s námi rozloučil Vojta, který odjel zpět do Prahy. Když jsme přijeli do Hradce, tak jsme si zašli koupit lístky do kina, dávali Ligu výjimečných, v hlavní roli: „Seanery Connery“ [šonery konery]. Jelikož jsme měli ještě hodinu čas, tak jsme šli do místní kavárny, kde už sice neměli moc velký výběr dezertů a moučníků, ale každý jsme si něco dal. Potom jsme se již netrpělivě přesunuli do kina, kde jsou ještě stará dřevěná sedadla a lístek stál 56 Kč. Když jsme zhlédli tento film, kde jeden z hlavních hrdinů připomínal našeho vůdce střediska – Majáka, ukázalo se,že je to pěkná kravina. Po skončení filmu jsme šli na nádraží. Tady jsme čekali asi dvě hodiny na vlak. Cestou z nádraží na faru jsme se stavili u nás doma, protože jsme tam měli ještě nějaké sladkosti (například velké srdce z pouti). Když jsme to všechno snědli, zalezli jsme do spacáčků a šli spinkat.

Bobánek

Zevl

Pondělí byl (hlavně pro ty co neodjížděli) dost zevlovací den. Když jsme se ráno celkem pozdě probudili a vylezli ze spacáků, tak jsme si zahráli Jungle Speed. Následně jsme se vydali na malou procházku. U Velkého rybníka jsme si zahráli pád důvěry a vylaďovali úvodní scénku Hry po Praze. Vzhledem k tomu, že už to je docela dlouhá doba co tahle akce skončila, si nevzpomenu co bylo k obědu. Ale určitě to bylo moc dobré a všichni, kdo se na tom podíleli si zaslouží pochvalu.

Po obědě jsme diskutovali zda jet do Jindřichova Hradce do bazénu, čajovny nebo tak nějak. Překvapivě zvítězil návrh zůstat a zevlovat v Kardašce. Okolo druhé hodiny jsme se vydali vyprovodit Katku, Lízu, Ádí, Střelce a Sunnyho k vlaku a potom jsme se přesunuli ke Kerclům. Nejprve jsme s Pavlem chvíli hledali správnou kombinaci rozlišení, barevné hloubky a obnovovací frekvence na které by fungovalo PowerDVD, ale potom již nic nebránilo sledování filmů (omlouvám se všem, ktrých se tento technický popis dotkl, už se to nebude opakovat). Tak jsme popíjeli čajík, jedli čokoládu a dívali se nový český film s Pavlem Schrötterem, který jsme získali exkluzivně ještě před jeho uvedením do kin. Ano, hádáte správně, je to POPOJEDEM. Pak jsme si řekli, že už těch náročných filmů, jako třeba Liga vyjímečných :-) bylo dost a tak jsme shlédli ještě Šreka a Slepičí úlet, který se nejvíc líbil Markétě. No a potom jsme se spolu s hrncem polévky od Kerclů (děkujem, byla dobrá) přesunuli zpátky na faru. Po večeři jsme ještě hráli Jungle Speed, kde naše rodina vždy získala drtivou většinu kapitálu. No a pak jsme si už jenom vyčistili zoubky a šli spinkat.

Tak tohle podle svého nejlepšího svědomí a vědomí spáchal Jirka. Omluvte všechny faktické chyby a zvýšený výskyt Koutníkovismů.

Odjezd

V úterý 28. října už nás bylo pouze šest, protože ostatní v pondělí odjeli. Zbyl jsem tam: já (Tik), Jirka, Pavel, Markéta, Boban a Kvítě. Naším úkolem bylo uklidit faru a uvést ji do původního stavu… Asi v 9:30 jsme všichni vstali. Po snídani jsme se na to museli vrhnout. Bylo třeba všude zamést, vytřít, utřít, vynést popel, přinést dříví, umístit gauče a sedačky na původní místo apod. Když bylo vše jak se patří uklizeno, tak jsme se šli naobědvat. Byla kuřecí polévka kterou jsme dostali od Kerclů, s chlebem… Po dobrém obídku nám do odjezdu vlaku zbývala ještě nějaká ta chvilka, tak Kvítě zaplatila panu farářovi a šli jsme do cukrárny. Objevem dne byl citrónový tonik. Všichni jme si ho dali až na Bobánka s Kvítětem, které měli kafe. K jídlu jsme si každý dal nějaký ten dortík. Když bylo dvacet minut do odjezdu vlaku, tak jsme se vydali, směr nádraží. Háček byl ale v tom, že vlak měl 10 minut zpoždění. Když vlak přijel, tak jsme se rozloučili s Bobanem a odjeli zpět do Prahy. Cesta docela ušla, až na to že vlak v Benešově čekal celých 45 minut z dosud neznámých důvodů. Když se konečně rozjel, tak se celému vlaku ulevilo. :-) Na Holešovicích jsme se vši rozešli a každý už odjížděl domů svou cestou.