Scházíme se v pátek na Hlavním nádraží. Stopařů přišlo požehnaně, vždyť taky jedou Bronkáči, 59. a další, ale Pickwicků je jen pět – Markéta, Pavel, Ádí, Katka a Jirka.
Nastupujeme do rychlíku směr České Budějovice a ani nám nevadí, že na nás zbylo místo jen v uličce. Přichází pan štíplístek a diví se, jak že chceme vystupovat v Čerčanech, když tam vlak vůbec nestaví. My mu zase vysvětlujem, že se někde asi stala chyba a když odešel, tak hledáme kde. No ovšem, my jsme měli jet tím osobákem co stál na druhé straně nástupiště. Co se dá dělat, v Benešově vystupujeme a vracíme se prvním vlakem do Čerčan. Oproti očekávání jsme dokonce stihli motoráček do Zlenic. Jdeme do kempu u řeky a stavíme stany. Markéta s Katkou spočítali, že se do jednoho vejde sedm lidí (Jurek píše 2–3, určitě nás chtěl natáhnout). I když výsledek, ke kterému holky došly nechci ani trochu zpochybňovat, jsem docela rád, že ty stany máme dva.
Někteří jdeme hrát s Bronkáči fris-bee, ale brzo toho necháváme, protože jeden nejmenovaný chuligán hodí Pájův historický létací talíř do vody. Skáče za ním a brzy nám mizí z očí. Asi po hodině přichází jakýsi zablácený, očividně promrzlý vodník, který v ruce hrdě drží onen ztracený talíř.
Večer odcházíme na vlakovou zastávku řešit různé intelektuální problémy a sledovat, jak Katka s Ádí chodí po kolejích.
Probouzíme se do pěkného slunného rána. Při snídani byl Vláďa Dudr polit vroucí vodou a Peťan ho odvezl do Prahy. My jsme prozíravě nic nevařili, a tudíž jsme přežili bez pohromy. Skládáme lodě z auta a na suchu nám Labuť vysvětluje jak se drží pádlo a že za všechno může háček (redakčně kráceno). Poté už trénujeme na voleji nad jezem a pak už vyplouváme. Katka je skvělej háček, a tak jsme úspěšně překonali všechny jezy a podobné zákeřnosti. Okolo poledne zastavujeme v Poříčí. Někteří jdou na oběd do hospody, jiní se koupou a zbytek (jak jinak) zewluje. Chvíli poté, co jsme opět vyjeli, se počasí začalo očividně horšit a zanedlouho prší. Držíme se pod vrbičkama a říkáme si, jak je fajn, že na nás spadne jen občas nějaká ta kapka, zatímco všude kolem leje. Déšť pomalu přestává a my pokračujeme ve splouvání oné výše jmenované řeky. Jenže za chvíli prší o to víc. Tentokrát vylézáme na břeh a strejda Maják vymýšlí hry, abychom se zahřáli. Ovšem při jedné zvláště podařené hře se Markéta srazila s jedním zvlášť zákeřným Bronkáčem, který navíc neví, kde je vpravo a kde vlevo. Následky – Markéta má štěrk v oku. Po ukončení operace radši pokračujeme k Týnci. Všichni jsme promočení, akorát Ája s Labutí ještě víc, protože se cvakli na jezu nad tábořištěm. Zní to dost divně, ale povedlo se jim spadnout z jezu do šlajsny. :-)
Konečně jsme na tábořišti a už ani neprší! Zabydlujeme se a vaříme „Dobrý hostinec“. Labuť jede s Markétou do Benešova na pohotovost. Prej to byla šmela – v celém Benešově není jediný doktor, sestra na pohotovosti je blbá a jediné pozitivní na našem zdravotnictví je to, že ještě nezrušili lékárnu. Večer se jdeme projít do Týnce. Poté se od nás distancují Markéta s Pavlem a my po vzoru Rychlých Šípů soutěžíme v pití hlavou dolů. Děláme i další blbosti, k tomu napíšu asi jen to, že bych se chtěl omluvit všem, kterým jsme tím přidělali zbytečné starosti.
Ráno byl Peťan obzvlášť zákeřný – házet po někom tenisákem hned jak vyleze ze spacáku je úchylka, ale tentokrát to byla čirá zlomyslnost. No nic.
Po snídani dáváme lodě na vodu a sjíždíme jez pod tábořištěm. Snad všechny lodě nabírají vodu, některé až po bort … Další kilometry nejsou příliš zajímavé – volej, počasí taky nic zvláštního, jediným zpestřením je občas jez. U dvou těžších měníme zavedené dvojice – Bourák a já jedeme rozvaleným jezem a Katka se Cvrkem dělají ve šlajsně různé frajeřinky. :-) Pod jezem v Krhanicích se vykoupali Křovák s Básníkem. Po poledni začíná pršet. Chvíli se snažíme pádlovat tak, abychom byli pod mostem, ale pak si říkáme, že to už lepší nebude, a tak vyjíždíme. Škoda že jsme si kvůli zákeřnému počasí nemohli pořádně vychutnat nejhezčí úsek Sázavy. Do Pikovic přijíždíme úplně durch. Některé to zmohlo tak, že usnuli v lodi. Převlékáme se pod mostem, nosíme lodě na auto a jdeme na vlak.
Ve Vršovicích jsme se nedohodli, jestli je rychlejší jet tramvají nebo vlakem na Hlavák. S Katkou volíme druhou možnost. Myslím, že jsme prohráli, ale na večerní rozhodně dorazili pozdě obě skupiny.
Nějaké hodnocení akce radši vynechám, možná bych se se všema neshodnul. Každopádně děkujeme všem, kteří nám tuto akci připravili.