Vánočka

Dobrodružná cesta na Lhotu

Vánočka – synonymum tradiční Pickwick akce, na kterou vždy jezdil každý, kdo jen trochu mohl. Letos zůstali jen nejvěrnější. V pátek odpoledne odjížděl přípravný tým v sestavě Eliška, Střelec a PavelH. V sobotu přislíbili přijet Kvítě a Pímon a my zbylí, tedy Tipík, Vojtík, Vlaďka a Jirka, jsme se, po několikrát odsouvaném srazu, potkali okolo šesté hodiny.

První zastávka se konala v Kauflandu, protože nikdo jsme neměl buchtu (která byla v povinných věcech :-) ), Vojtík potřeboval okopírovat rys a kdosi postrádal dárky. :-) Konečně jsme měli všechno a vyrazili k severu. Vozidlo Škoda 120 L jede ochotně a cesta nám, při diskusích o našich školách i spoustě jiných věcech, rychle ubíhá. Jenže najednou překvápko – v Harasově, uprostřed ostré zatáčky nad rybníkem, silnice pokračuje bílá. Snažím se udržet auto mezi vodou a strmým svahem a lituji, že jsem nevyměnil pneumatiky za zimní. Dobře to dopadlo, ale silnice je souvisle namrzlá a tak pokračujeme o hodně opatrněji.

Konečně ve Lhotě. Dokonce na nás zbyla vznikající večeře. Povídáme a povídáme a potom se ještě ve spacácích díváme na Madagaskar, nicméně snad všichni usnuli v průběhu filmu.

Výlet na Chudý hrádek a štědrovečerní hostina

Probouzíme se postupně v průběhu dopoledne a snídáme buchty, vánočky a další dobroty. Nechceme celý den zůstat v chalupě a tak vyrážíme na výlet za místníma památkama. Přes Dřevčice scházíme do Dolského údolí a kokořínskou divočinou i okolo roubených chaloupek se dostáváme na Chudý hrádek. Po důkladném prodiskutování života zdejších obyvatel ve středověku a úrovně výuky dějepisu a literatury na českých školách, se vracíme do Eliščiny chaloupky.

K obědu máme něco na styl vepřo-knedlo-zelo.

Odpoledne přijíždí Kvítě s Pímonem a už se pomalu pouštíme do přípravy na večer. Patlá se bramborový salát, smaží se řízky, vybaluje cukroví a balí dárky.

A protože jedna procházka nestačí, vyrážím s Kvíťulí a Vlaďkou do okolních skal a lesů. Poslední zbytky světla mizí a Kokořínsko získává své tajuplné kouzlo. Povídáme o všem možném a cestou dokonce potkáváme vhodnou haluz, kterou bereme s sebou a prohlašujeme za vánoční stromeček.

V chaloupce se mezitím přípravy chýlí ke konci a k úplné spokojenosti nám chybí jen pivo. A to je tak závažný nedostatek, že se s Vojtíkem rozhodujeme dobruslit škodovkou do Dřevčic pro několik džbánků.

Vychutnáváme všechny ty dobroty, zapíjíme dovezeným mokem či sangrií dle osobních preferencí a blíží se zlatý hřeb večera – dárky. První je pro Vlaďku – skvělá americká mikina, k nepoznání od té, kterou hledá už od včerejška. :-)

Po nadílce se věnujeme starým českým tradicím – pouštění lodiček, rozkrajování jablka a házení pantoflem. A je tu senzace večera – Pája, navzdory bačkoře mířící dovnitř, říká, že by si dovolil změnit osud a že nás zve 5. května na svoji svatbu do Neratova. Následná atmosféra připomíná tiskovku – foťáky bleskají, otázky padají jedna přes druhou, …

Na závěr večera se rozhodujeme pro film, propracované dvoukolové hlasování vyhrávají Rafťáci. Kdo neusnul při filmu, učinil tak hned potom.

Odjezd

Ráno, držíce se večerního předsevzetí, vstáváme celkem brzo a začínáme uklízet chalupu. Všichni se snaží a tak je brzo zemetené i poslední smítko, nakládáme auta a odjíždíme. Naše, v sestavě Kvítě, Pímon, Vojtík, Tipík a já, se, za konzumace zbylého bramborového salátu a cukroví, rychle blíží ku Praze a přijíždíme akorát na nedělní oběd.

Všichni nadšení. Jak jinak, Pickwici jsou Pickwici. :-)