Pastorela
Na svatého Daniela
vánoční čas slavit jela
parta Pickwick od Anděla
do Sušice – žádná šmela.
No, trochu šmely v tom přeci jenom bude. Především v pátek 17.12. z Knížecí neodjížděla celá naše roverská squadra, nýbrž pouze její předvoj ve složení Jirka Špidla, Vítek Tik, Pímon-já a Káťa Škuby samočtvrtá. Také místo odjezdu nebylo – navzdory precizní organizační snaze – pro všechny účastníky jasné a definitivní, tento fakt ovšem nakonec zdárný začátek akce neohrozil. Na Andělu jsme kupodivu zastali některé známé tváře, jako například Pavla Háčka (blahé paměti), který se s námi přišel rozloučit, jako důvod neúčasti na výpravě udávaje dva zápočty, případně několik členů roverské družiny Makřo (Marko&Křovák), již s námi měli zpočátku sdílet cestu.
Po dvouhodinové jízdě autobusem, zaplněném zčásti stopařskými odchovanci a z druhé části neznámými dorostenci pionýrského ražení, jsme dorazili do Sušice. Zde (poté, co Špidla dokončil několikaminoltovou expozici místního zámku) jsme se vydali na cestu k hotelu Zum Goldnen Hirsch, rozuměj k Jelínkovic chatě. Hledání bylo snadné, brzy jsme byli na místě. Zatopili jsme, povečeřeli, poklábosili, zahráli si Macháčka. Bohužel během večera došlo k neopravitelné závadě na splachování u místního WC, na což jeden z nás reagoval otázkou: „Sakra, co je s tím záchodem kromě toho, že nefunguje?“, čímž nás ostatní (Katku, Vítka a mě) uvedl do rozpaků. Jiným problémem se ukázalo být nocování, neboť nikdo z nás po objevu krásného rozkládacího gauče necítil potřebu přespávat na zemi (karimatky bývají v těchto případech jen slabými útěchami). Spor o konkrétní umístění každého z nás vyústil v rozhodnutí, podle něhož jsme na úložnou plochu gauče ulehli všichni, s tím, že bude-li někomu v noci těsno, může si lehnout kamkoli jinam. Před spaním (a částečně i během spaní) jsme si ještě zahráli slovní hokej, tzn. zejména potrénovali znalost slov končících na písmeno „b“. V noci se dva lidé z přeplněného gauče zdekovali, což jsem poznal podle toho, že při mém meziprobuzení vedle mě ležel Vítek, a ne Katka, a po mém probuzení Vladimír. Z mého pohledu byla první noc super, navíc ani nebylo moc horko, protože nám Katuška zatopila.
Sobotní dopoledne proběhlo ve znamení očekávání příjezdu druhé skupiny. Čas jsme trávili přípravou oběda pro tuto skupinu a zčásti i hraním her a vymýšlením hádanek (např. Cikáni a Skini). Kolem poledního (plusminus 2 hodiny) dorazili Dubík, Boban, Kolťák a Sunny, načež jsme společně poobědvali a záhy rovnou přistoupili k před-přípravám na slavnostní večeři (například Sunny zrentgenoval kapra). Se zpožděním ještě dorazil Pavlus, který po prapodivně strávené noci přeslechl volání všech budíků, a byl nucen dorazit do Sušice Sólo (oprava: sólo).
Navečer byla podniknuta malá procházka, jejíž cílem bylo protažení našich organismů, poznání místního kraje a nalezení vánoční haluze, popřípadě stromku. Špacír se pochopitelně neobešel bez pořádné koulovačky. Pokud jde o vánoční stromek, byl skutečně nalezen, nad jeho vykořeněním se ovšem rozpoutal spor dvou protichůdných stran, tedy dvou názorových hnutí Greenpeace a Greenhorn. Daný jehličnan nakonec přeci jen změnil místo svého pobytu, a stal se krásnou ozdobou v naší vánoční síni. Do přípravy bramborového salátu a štědrovečerní ryby jsme se zapojili téměř všichni, takže vše rychle odsýpalo. Náhle přišlo, respektive přiletělo, přistálo, přijelo, přibylo… zkrátka dorazilo… Kvítě! We love you! Kvítě se hned pustilo do vypravování zážitků z Anglie, a otázky nás ostatních nebraly konce. Tedy, konec jim nastal v okamžiku, kdy se kapr vyjádřil v tom smyslu, že je již osmažen (a odkapán od přebytečného tuku, brr!). Nic tak nebránilo tomu, usednout ke slavnostní tabuli a začít hodovat. Večeře byla vskutku delicious, nikomu ani neuvízla kost.
Co potom? Dárky, samozřejmě! Vyšplhali jsme se o patro výš, kde došlo – díky Duby-Škubymu – k označení dárků, a posléze ještě o patro výš, kde byly dárky rozdávány. Napřed jsme ovšem zapěli starou dobrou karolku Narodil se Kristus pán. Oj, dárky! Co bych tu měl vyprávět? Tento vánoční fenomén může vzbudit nejen radost či jiný hřejivý pocit u srdce, ale i rozpaky nebo řadu složitých otázek. Pavel bude asi dlouho přemýšlet, kdo a proč mu dal pod haluz kachnu, a zrovna tak Špidla se může ptát, na co bude dobrá postmoderní lampička s podivnou tekutinou uvnitř. Nad Pavlusovou kachnou se navíc rozpoutala vášnivá debata, ne nepodobná akuzativním scénám ze známé hry Hunter. Pavel bohužel svého cíle nedosáhl, donora (dárce) se mu vypátrat nepodařilo. Bylo tomu tak proto, že jediný člověk, který o původu kachny něco věděl, navzdory tomu, že pochází z … částečně mlčel, částečně mlžil. Nevadí. Útěchou nám může být skutečnost, že během téhož večera došlo odhalení jiného pachatele, a sice Kolťáka, který si z letní výpravy odvezl šišku salámu, a tento počin pak čtyři měsíce úzkostlivě tajil. Shame! K dárkům je ještě nutné dodat, že některé z nich byly skutečné skvosty, což neplatí ani tak o „mém“ přívěšku na klíče, jako spíše o echt mega giga kůl skleničkách Bobana z Kardašovy Řečice (viz výše) a některých dalších. Danke schön! Měl-li být štědrý večer úplný, nesměly chybět některé vánoční rituály. Zvládli jsme házení bačkorami a rozkrajování jablek, výsledky však byly v mnoha případech poněkud záhadné či nejednoznačné. Co s načatým večerem? Jde se spát. Před spaním nám přečetl Kolťák ještě pohádku, a pak už jsme se oddávali blaženým snům, případně řešení otázky: Kdo mi dal tu zatracenou kachnu!? Nocležníky v prvním patře při spánku ohrožovala ohyzdná mumie, jako vystřižená z amerického filmu, naštěstí však mezi námi byla Škuby – zabíječka upírů (a mumií), která tuto bestii hravě zlikvidovala. Stille Nacht!
Nedělní ráno na výpravě – znáte to! Get up, tedy vstát, vystát frontu u náležitých místností, možná něco pojíst, teple se obléci, a honem na mši. Bohoslužba v Sušici se odbývala v klášterním kostele u kapucínů a byla určena dětem. Při pohledu na mohutný plnovous místního celebranta jsme na okamžik zapochybovali, zda jsme skutečně v římskokatolickém chrámu, nicméně záhy jsme se přesvědčili, že je vše OK. Po mši se ztratil Kolťák, který si zašel k babičce na pár neodkapaných delikates, zatímco my ostatní jsme spěchali do chaty dojíst zbytky od večeře a poklidit chatu. Během úklidu nás opustil Boban, odjížděje tradičně jiným směrem. Poté, co jsme poklidili, čekal odjezd i nás. V Sušici jsme ještě nakrmili (a částečně zlikvidovali) pár kachen, a záhy odjížděli ku Praze.