Zápis kratičký, ale snad vystihujíc to nejpodstatnější, co se na vánoční výpravě v roce 2007 událo.
Jelikož jsme jeli na Herianovic chalupu, nemohl chybět ani červený vůz značky Škoda Herian pro dopravu materiálu z Prahy, kterýžto už takto několikrát posloužil. Páteční chladnou tmu jsme tedy rozráželi směrem na západ – za Rakovníkem na Čistou a pak už na konec světa do Křekovic, kde všechny cesty končí… Vymrzlá chalupa nám nedala jinou možnost a tak jsme se pustili do vytápění místností. Bohužel na nás čekalo nemilé překvapení v podobě netekoucí vody, ačkoliv zmrzlé trubky jsme mohli vzhledem k mírnějšímu charakteru dosavadního průběhu zimy vyloučit. Nezbývalo tedy než popadnout kbelíky a jít na náves pro vodu k pumpě. Ještě že ta mechanika většinou nezklame…
Druhý den ráno jsme vyrazili do okolí Křekovic na procházku. Ne, že by zrovna bylo kam jít, nejbližší zajímavý cíl je zřícenina Krakovec vzdálená asi šest kilometrů, ale nechtěli jsme prostě celý den prosedět v chalupě. Výletní okruh nám spestřil drátěný plůtek ohraničující pole, u kterého jsme se vyfotili „rádoby jako chovanci ústavu“. Odpoledne jsme trávili každý tak trochu po svém. Pavlusík, jakožto budoucí elektroinženýr, se pustil do opravy rozbitého čerpadla ve studni; Špidla zase vybalil na zahradě nový střediskový expediční stan koupený za nějaké vyšmelené peníze z eurodotací:-) Pár lidí hrálo oblíbenou hru Cesta z ghetta, někdo připravoval pochutiny na štědrovečerní hostinu a Eliška (která dorazila ten den odpoledne) s Vlaďkou na sebe navlékaly modely osmdesátých let a trsaly na „božského Káju“. Kolem osmé hodiny jsme usedli ke stolu, mžikem snědly výborný bramborový salát s masem a jali se rozbalovati dárečky. Kdo co dostal samozřejmě nevím (žádná kachna nebyla), nicméně mě osobně potěšil adresný dárek pro „hostitele“ – Encyklopedie lokomotiv. V pozdnim večeru jsme možná hráli ještě nějakou hru, nebo poslouchali retro music, přiznám se, že nevím…
V neděli ráno jsme měli napilno, neboť jsme vyrazili na mši do nedalekého městečka Čistá. V rámci zmírnění zpoždění jsme to vzali zkratkou přes pole, což se nejevilo jako nejšťastnější, protože jsme si na boty navalili asi tuny hlíny. Pája s Terezkou, čerstvě ten rok oddáni, po cestě řešili problém, kdo bude kdy přes svátky Vánoční doma. Ne, že by chtěli být každý zvlášť u rodičů, ale pán zaměstnavatel s nimi chtěl trávit pokojné dny. Na mši jsme se pozdravili s pár babičkami a pak se zase po skončení mše vydali po poli zpět. Boty už byly stejně zablácené, tak co… Po rychlém obědu a krátkém úklidu jsem vyrazili do náruče matičce Praze.