V sobotu ráno v domluvený čas na Andělu byl jenom Vítek, Wocech a já. Později přišli ještě Vlasatí, kteří byli bezpochyby nejdůležitější lidé na akci, protože přineslii všechno jídlo. Dost šmela! Původně nás totiž mělo jet mnohem víc. Jenom výběr z těch, co nás natáhli: Eliška, Martina, Katka, paní Háčková, Tipík, …
No tak zpátky k tomu, co se dělo. První autobus jsme zavrhli – hodně lidí a další měl jet za 20 minut. Úspěšně jsme se probojovali davem k dalšímu autobusu směr Milevsko, abychom se dozvěděli, že přes žádný Radobyl nejede. Po chvíli čekání konečně přijel ten správný autobus! Cestou jsme řešili ekonomickou situaci českých mobilních operátorů a spoustu dalších věcí. Z Radobýlu to byly jenom tři kilometry pěšky, pohoda.
Hned po příchodu na faru jsme my, kluci, začali opravovat kukačky. Markéta to asi dost nestíhala, ale nás takové detaily, jako kde se bude spát a co se bude jíst, prostě nezajímají. Zatímco jsme ty kukačky zprovoznili, nám uvařila super obídek – opečený květák s vajíčkem.
Odpoledne jsme hráli ping-pong. Nejdříve všichni, později nás opustili Markéta a Pavel. Po večeři jsme do stodoly nainstalovali světlo a pokračovali ve hře. Obíhačku jsme končili se skóre (přibližně): Vítek – 106, Wocech – 26, já – 28. Následně jsme si zahráli šachy, Vítek magics a odebrali jsme se do postýlek. Ještě musím poděkovat Pavlovi, že přes noc přikládal do kamen.
Ráno jsme nevstali příliš brzy a po snídani jsme šli na mši (11:15). Překvapením bylo, že po mši zpívali státní hymnu. Vzápětí varhaník přešel do povědomé tóniny a všichni jsme už čekali, že se bude zpívat „Nad Tatrou se blíská“. Jenže pro změnu to byla zase nějaká mariánská píseň.
Po mši se Markéta pustila do přípravy oběda a ostatní šli na šichtu. Uklízeli jsme listí na zahradě a kolem fary a odklidili jsme hromadu suti. Následně jsme opět hráli ping-pong. Večeři jsem vařil s Vítkem, hodnocení ponechám na ostatních, ale snažili jsme se. Potom jsme se zabývali televizorem Tesla (kvalita za rozumnou cenu, že). Po dlouhém snažení jsme naladili Novu tak, že šel zvuk i obraz! Dívali jsme se na Cubru 11 a pak šli spát. Teda alespoň někteří.
Okolo šesté ráno nás opustili Vlasatí, protože potřebovali být v Praze. O dost později, ale stále nekřesťansky brzo mi volal brácha, že Markéta zapomněla v zastávce čepici a šálu. Tak jsme s Vítkem našli dva pojízdné (pouze pojízdné, brzdící a přehazující by bylo trochu přehnané) bicykly a jeli jsme na Radobýl. Kupodivu žádnému vesničanovi nebyla zima, nebo (pravděpodobnější) není blbej a nevstává v sedm hodin, takže jsme byli úspěšní.
Uvařili jsme oběd, zahráli si ping-pong, dali jsme si svačinu, zahráli jsme si šachy, snědli jsme další svačinu, uklidili faru, dojedli jídlo a šli jsme na Radobýl na autobus. V Praze jsme jeli společně na Holešovice a potom už každý svojí cestou domů.
Jirka