Výběr z deníku
Slíbila jsem, že se svojí trochou do mlýna přispěju na naše internetové stránky o této super akci, která se doufám (ne)BUDE opakovat. :-) Byl to dobrej extrém. (Prostě feeling).
A tak než předložím zážitky z našeho deníku musím na úvod podotknout, že pro většinu zúčastněných to byla premiéra. Až na PIMona, který to již šel 3×.
Tandem Pímon a Punťa zajišťoval poměrně plynulou cestu, neboť práci s mapou a orientaci v noci zvládli na jedničku (zašli jsme si pouze jednou).
……… úryvky z deníku ………
on-line reportáž z cesty
23.-24. 5. 03
Je něco po 17.00 a ve Starých Bohnicích se nadšeně scházejí roveři. Mezi postojivšíma se nacházejí : Limbo, Ádí, Dubík, Pavel, Pímon, Puňta a Kvítě.
20.10 Panenské Břežany – horní zámek. Svačina. Stále 7 statečných. Ádí očekávající, že bude přejeta autobusem, málem přejeta autem. Pavel – po několikerém upomínání – všechny podělil čokoládou. Danke.
22.55 Tak jsme tady, teda nevim kde. Jeden pán, který byl nejspíš číšník v jedné restauraci mě naštval, protože nás nechtěl pustit, že prý zavírají. Pingl jeden blbej! Bolej mě nohy a ztrácím mozek.
2.00 Jdeme jako stádo dobytka hnaného časem. Kvítě zjistilo odjezdy vlaků jen do čtyř. Běhěm cesty jsme potkali pár lidí „v dobré náladě“ kteří se k nám chtěli připojit, nepřipojili. Nakonec tohoto dílu cesty nám zvedli náladu dva lidé, odhadujíc nám vzdálenost na Bezděz a od Prahy. No podle mě ten odhad nebyl správný!
4.57 Harasov, u jakéhosi rybníku nebo co to je. Je už hezky světlo a ptáci zpívají. Radši ani nevíme jak daleko je náš cíl. Nemůžu moc psát, protože mám hrozně zmrzlý ruce. Kvítě se coby devadesátiletá babička belhá pozorovat pulce okupující kost.
6.56 po hodinovém zewlingu na kládách jsme mnohem ospalejší, unavenější a celkově zničenější než před ním. Radši tedy pokračujem v cestě podél strouhy k našemu vzdálenému cíli. U odbočky k hradu (pravděpodobně jinému) dáváme další zewl. Rozdělujeme sušenky. Málem se nám „udubil Dusík.“
10.19 jsem vyrakvená. Z Ráje jsme k rozcestí ušli jen 5 km a to za 1 hodinu 5 minut. Právě zevlujeme na louce před zavřeným kioskem. Ádí se diví, že Glukopur se dá koupit v lékárně a Pímon vyhrožuje posledním strmým kilometrovým výstupem na Bezděz. Tak zatím dobrou.
12.48 Doksy – Žďár. Všichni OK :-) Koloniál (místní) zavřený. :-( Puňta má ještě čokoládu (vzhledem k vedru a hladu osazenstva jde o peptikulární mirákl). Do cíle – prý (=ukazatel) – 5,5km. Tož : GO ON!
14.55 BEZDĚZ DOBYT!! Špica!
Na 1.nádvoří právě začíná prohlídka hradu, které se ovšem (proč
asi?) neúčastníme. Slunce praží a osvětluje (krásně) vyvýšeniny,
poskytujíc tak nádhernou vyhlídku. O něco méně impozantní je vyhlídka
na cestu dolů. I když …!
15.30 BEZDĚZ JE DOBYT
Po předvoji dobyla Bezděz hlavní skupina. Jsou tu (nechci říci jaké)
mušky. Jinak rozhled krásný. Lidí dost. Obchod taky. Co víc si na vrcholku
můžeme přát. I když satelit, televite, počítač s internetem,
pětihvězdičkový hotel se saunou a bazénem je krásná představa, ale! Jsme
v Čechách. Jinak se mějte a dopředu zdraví další dobyvatele Bezdězu.
Sportu zdar, (fu)turistice zvláště.
16.07 BEZDĚZ JE NEDOBYT!!
Asi navydržím ty vyčítavé pohledy a pichlavé poznámky ostatních.
Nedošla jsem na vrcholek Bezdězu, nýbrž zůstala dole ve vesnici a čekala
na mé kamarády. Ne! Není to vaše chyba, je to má chyba! Jdu se oběsit pod
ořech. Neplačte pro mne…
Navždy s láskou Ádí.
20.30 příští stanice Hlavní nádraží
Jsme v pohodě. SCHLAF – NON – ZEVL. Dubík dřímá
způsobem CLIMBO-LIMBO. Limbo je opodál, takže nevidím, zda-li je skutečně
„in LIMBO“. Ádí evidentně postrádá polštářek. Puňta evidentně ne
(k velké nelibosti paní, která sedí vedle něj). Pavel se snaží
vypořádat s nedostatkem místa (pro svých ??cm). Je nám FINE [čti FAJN
nebo FINE]. Netrápí nás tedy problém, který hněte ostatní cestující a
zejména strojvedoucího (=tradič. problém ČD, s.o.). ZDÁ SE NÁM O DALŠÍ
VÝPRAVĚ. P.