V době, kdy si Milena a Zora hladí nacpaná břicha a kdy kolega Miloš pláče nad spokojeností obou svých sester, nadešlo 1. výročí vzniku roverského kmene Pickwick. Místem bujarých oslav tohoto slavnostního okamžiku nebyly Nové Hrady, nýbrž Staré Bohnice, kde se hostitelského úkolu s láskou i profesionalitou ujala naše drahá Ádí (Ádídík). Očitý svědek se vám nyní pokusí – s přehledem a nadhledem – prezentovat průbeh této akce: Witness
Je krátce po devatenácté hodině a roverstvo se začíná zvolna scházet. Většina Pickwiků však neuznala devatenáctou hodinu za hodnou jejich příchodu, a proto zde vidím kromě členů hostitelského tandemu (Ádí-Uran) pouze Střelce, Dubíka, Sunnyho a Pímona. Nicméně již kolem osmé hodiny dochází za zvuku nevtíravých melodií nestárnoucího Karla Gotta k postupné konsolidaci roverského osazenstva, a tedy k zahájení výročí. Když se tak rozhlížím kolem, něco mi tu nehraje. Jsou to v první řadě vlastně vlastní vlasy vlasatého Pavla Vlasatého, které jsou sčesány prapodivně originálním způsobem. Udivují mě ale i jiné věci. Není to ani tak Tip, který si hned ve dveřích splete Pímona s Endym, címž mu (rozuměj Pímonovi) samozřejmě dělá nesmírnou radost, ani Punťa s Tikem, kteří přijeli v plné polní přímo z hor, ani Vojta v pestrobarevné košili, jenž se dostavuje mezi posledními, ale spíše Kvítě, které má na hrudi vepřo-knedlo-zelo smíchané s kokakolou a Škubánek, oblečený jako mimino (máme přece první výročí). Aha, už si vzpomínám. Podmínkou účasti na této Pickwick-party je přece oblečení ve stylu 80.let. Tím se ovšem vysvětlují několikery sluneční brýle, kalhoty ve tvaru mrkve, odznaky socialistické éry a last but not least … zmíněné písně Karla Gotta.
Slavnostní připomínka založení našeho klubu právě nastává. Připíjíme si nejprve šálkem pickwickového čaje, poté i červeným vínem. Vyvrcholením této fáze oslavy je stylový pizza dort s jednou hořící svíčkou (Adídík). Spoustu otazníků a několik vykřičníků vzbuzuje Pímonova teorie alkoholického kopce (PTAK). Toto prohlášení je ovšem stále v platnosti :-(. Spoustu vykřičníků a několik otazníků vyvolávají dva méně ostražití (nejmenovaní) jedinci, kteří v krátké době po sobě polévají koberec červeným vínem a nálevem z oliv. Dubík se záhy poté snaží všechny tyto stopy zahladit (Grazie tante). Administrativní vložku během gradujícího veselí tvoří plánovaní jarních akcí a debata nad vhodným termínem pro letní výpravu na Slovensko. Pak už však nic nebraní tomu, abychom si zahráli dvě psycho-hry, odhalující světlá i temná místa v našich duších. S první hrou – Jste žárliví? – přichází Tip a kniha z nakladatelství Portál, druhou nám představuje Kvítě. V Kvítěcí hře jde o to, dokreslit 8 různých symbolů do komplexnějších celků – obrázků a pojmenovat je. Dodatečně se dovídáme, kterou naší subjektivní představu ten který obrázek představuje. Obou her se účastní i poslední příchozí, tedy bratři Karel a Vašek „Stolejďáci“.
Pak dochází k rozvolnění programu, přičemž hlavními náplněmi našeho počínání jsou chat a tanec. Během tancování nechybí breakové variace ve stylu 80. let (přičemž zvláštní zaujetí lze pozorovat u obou bratrů z Toleda), ospalá objetí v binárním obsazení a samozřejmě obligátní snake-hatas. Zvláštním zpestřením programu je rychlokurz epileptického tanga s hlavními protagonisty Sunnym a Škubánkem. Zatímco se většina přítomných dobře baví, někteří (jiní) začínají oznamovat, že se budou pomalu loučit. Nevím, kdo všechno nakonec odchází, ale pokud by vás to zajímalo, bude to vědět Vojtěch Herian (tel. 732955341, 6–8h ráno kromě pondělí). Jak nám tak docházejí síly, uvažujeme o tom, kam složit hlavu. Střelec uléhá na postel Ádiny starší sestry (t.č. v zahraničí) a gentlemansky přenechává peřinu své rohožce (Pímon-Kvítě). Adí míří samozřejmě k vlastní posteli, usínajíc záhy poblíž oblíbeného Tika a naslouchajíc tikotu hodin a hluku vrtačky, sekačky a sbíječky. Nakonec všichni upadáme do spánku s pocitem příjemně stráveného večera i s vědomím toho, že ráno musíme vstávat.
Musíte vstávat, ozývá se ráno drsný hlas naší hostitelky, k němuž se poté připojuje i vokál Kvítěcí. Některé to vyděsí a vstávají, ostatní to berou easy. Pak ovšem vstaneme všichni. Během úklidu a šálku ranního Pickwicku nám Sunny pouští několik kovových nahrávek, neboli jakýsi výběr z metalové hudby. V době, kdy s přihlédnutím k akustickému vnímaní běžného posluchače již o hudbě nelze hovořit, Sunny tvrdí a tvrdí, že jestě může přitvrdit. Okolo 8.45 nastává okamžik odchodu na hrubou mši (devátou ranní) a čas rozloučení. Let's go. :-) Na závěr dlužno říci: Vše nejlepši Pickwicku a díky Ádí. :-) PIM