Protože je to dlouho, co tato výborná akce skončila, si toho mnoho nepamatuji, co bych sem mohl napsat. Omluvte prosím všechny věcné i jiné chyby.
A teď už konečně k věci. Sešli jsme se v pátek v 17:45 na Hlavním nádraží. Po akademické čtvrthodince jsme se odebrali na nástupiště. Po přibližně dvou hodinách jízdy, kdy jsme stihli probrat všechno možné (pouze dva nejmenovaní roveři se distancovali a odešli hrát Magics), jsme se dostali do Českých Budějovic, kde se k nám přidal Boban. Autobus do Nových Hradů jel až za hodinu. Zvítězil návrh jít do hospody a tak jsme ji šli (neúspěšně) hledat. Po půl hodině hledání jsme to vzdali a vrátili se do nádražní pizzerie. V Nových Hradech nás překvapila docela slušná vrstva sněhu, ale přece jenom nás víc zajímala Sunnyho chalupa, ve které Pímon už od rána topil v kamnech (děkujeme, bylo to příjemné).
Ráno, zatímco většina ještě spala, šli Kvítě s Pímonem hledat obchod. Asi ho našli, protože se vrátili s krosnou plnou jídla, která se stala středem zájmu. Potom jsme šli do Tereziina údolí. U vodopádu se odehrála sněhová bitva, o kus dál jsme postavili pejska a kočičku. Po návratu skupina A uvařila buřtguláš, který byl mimochodem moc dobrý, my ostatní (takzvaní flákači) jsme hráli šachy nebo odpočívali.
Po obědě Katka navrhla spát v iglú. Nápad měl (nečekanou) podporu a tak jsme šli stavět. Postupně se vylepšovala technologie, nakonec jsme vyráběli sněhové „kvádry“ kbelíkem. Stavbu jsme dokončili už s baterkama a vrátili jsme se do chalupy. Bavili jsme se o tom, co bychom chtěli v roverech dělat, a hráli několik her. Bohužel si vzpomínám pouze na jednu, při které šlo o to, že se někteří na základě házení kostou přežrali čokoládou a jiní se jí ani nedotkli. Asi v 1 hodinu odchází ti, kdo se nezalekli noci v iglů (Katka, Markéta, Pavel a já) ven. Spát se nám ještě nechtělo a tak jdeme sáňkovat a potom ještě v iglú hrajeme sto-tři-sto.
Ráno jdeme do Nových Hradů do kostela, po návratu už jenom vaříme oběd, uklízíme po sobě a jdeme na autobus.
No a to už je vlastně všechno. Byla to naše první společná akce a určitě povedená. Doufám že nás takových čeká ještě hodně.