Fórum

Ahoj, takže sladká tečka na závěr

Za přítomnosti svědků dnes PavelH vylosoval dva účastníky, kteří dostanou dobrou čokoládu, a jsou to Pája a Vojtík.

Výhercům gratulujeme a všem děkujeme za účast!

Ahoj Pickwickové (i nePickwickové)
Příjemně jste mě překvapili množstvím vašich přispěvků...
Nad tím, kterou akci bych označil a NEJ jsem přemýšlel už při vymýšlení otázky a nepodařilo se mi vybrat jedinou. Jednoznačnou odpověď nečekejte ani teď. Asi je to tím, že na každou z otázek se mi vybaví jiná akce...

Mezi nejlepší určitě zařadím oba puťáky na Slovensko, i když každý trochu z jiného důvodu. Během prvního, při pětidenním dešti, jsme se nejspíše všichni dostali na dno svých sil. Určitě nás to svým způsobem sblížilo a po zbytek puťáku jsme potom měli radost i z úplně "obyčejných" věcí. Vítání prvního sluníčka, euforie na kopci nad Dedinkama, zewl na farní zahradě, Muránský hrad, ... to jsou nezapomenutelné momenty. Určitě i debaty "Demänovku nebo Borovičku", hledání Pímona, fotbal s cikánskýma děckama, cesta vlakem domů ...

Druhé Slovensko se mi zapsalo do paměti nádhernýma horama, ale i přicházející bouří na Ďumbieru, koupáním na adama v Demänovce, hláškou "minuta s dogou", haluško-pirohovou mísou pre štyroch, degustací piva ve vlaku a spoustou dalších věcí. Zpětně si uvědomuju, že tyto puťáky byly jedinečné ještě jednou věcí - aby spolu 15 lidí vycházelo bez (větších) konfliktů, navíc dva týdny na horách, to jsem zažil jen s Pickwickama.

Nemohu nezmínit Polomenky III a IV v květnu a srpnu 2004. Byla tam skvělá parta skvělých lidiček, přestože se před akcí někteří téměř neznali. A úžasná letní pohoda, koupání, spaní pod převisem, spousta her ...

Na otázku, která akce je nezapomenutelná, se mi hned vybavilo "Netradiční antidepresivum" čili Drábovna v září 2004. Nebudu se tady o ní rozepisovat, jenom touto cestou děkuji Elišce a Markétě, že jí uskutečnili.

Nakonec bych rád zmínil první Chopok (2006). Hlavně kvůli tomu pocitu svobody, kdy člověk stojí sám na hřebenu hřebeni, v dálce vidí štíty Vysokých Tater a před sebou pláně neporušeného prašanu, které hluboko dole mizí v mlze. A pak se rozjede a snowboardem začne kreslit jedinou stopu široko daleko...

Na závěr chci poděkovat vám všem, protože díky vám byly naše akce takové jaké byly.

Jak mi Jirka napsal, nikdy není pozdě hlasovat do této soutěže

Best Action: Jako nejlepší akci jsem vybral Slovensko II. Přeci jenom strávit spolu víc jak víkend je něco víc... takže i když spoustu víkendovek bylo super, nejvíc zážitků si pamatuju z puťáků. A proč druhé Slovensko? Důvodů je několik. Ten zásadní vidím asi v tom, že jsme byli už trochu dospělejší, starší, rozumnější (možná), ale zároveň jsme stále ještě měli nadšení a chuť dělat věci, který k mládí patří. Pro mě osobně byl tenhle puťák takovým naším vrcholem, nebo perličkou; protože od té doby jsme už nepodnikli v tak hojném počtu žádnou delší akci. K pozitivům patří samozřejmě krásné počasí, dobré koliby, perfektně psychologicky naplánovaná trasa - malebná Pol'ana na začátek, drsnější a zrádnější Kremnické Vrchy a na závěr zakončení s majestátnými Nízkými Tatry s výstupem na Ďumbier, kde se skoro až symbolicky změnilo počasí na nepříjemný déšť a vítr... Nechyběly ani oddechy v Detvě, Banské Bystryci a na závěr v Lipt. Mikuláši.
Mnoho legrace jsme si užili a opět se o něco k sobě sblížili.

Best Foto: Velmi rád se dívám na Jirkovu uměleckou fotku, kde sice není nikdo z nás, ale aspoň je to neutrální. Není bohužel v galerii, ale budu ji mít s sebou na flashce. Krásná podvečerní slovenská pastvina. Přesně takovou krajinu miluju... Nechci se tady básnicky rozplývat. Kdyby se někdo chtěl dozvědět, proč se mi ta fotka/krajina tak líbí, tak si mu klidně soukromě vyleju srdíčko

"Neklepší je vždycky ta první akce, která je v něčem úplně nová a jiná."
Pro mě to byly jedny zimní Polomenky někdy hodně dávno, protože co jsem teď koukala na fotky, tak sem tam vypadala ještě relativně "normálně" No ale abych na jedný akci málem letěla z vlaku okýnkem, málem zmrzla i v tučňáčím houfu, skákala do louží, prohlídla si hangár, vyválela se ve sněhu, viděla ufo, nechala si sežrat pùl bábovky myšma, filosofovala o přílišné plesnivosti nivy a pak se bavila tím, jak někteří z výše zmíněného vyráběli koktejl, přestože tu nivu ani ty myši nežraly... Jedla nutelu kartáčkem na zuby, čistla si zuby sněhem, smála se Honzovi, když běhal ve sněhu jen ve slipech... Na závěr pořídila kompromitující fotku s Maruškou, nikoho za to nezabila a všechno to přežila? To už je docela dost... Takže tohle je moje NEJ akce s Pickwikama

Kdyz se tak nad tim zamyslim, ke kazde akci me napadne nejaka pokazde vtipna a kuriozni situace, kterou jsme spolecne prozili...at jsme se ztratili, nemeli moc co jist, kde spat, prselo, byla zima, nebo naopak bylo moc horko, vzdy jsme z toho spolecne dokazali vybruslit (nekdy aniz bychom to vedeli - vid Jiri)...Pokazde, kdyz vzpominam na Pickwikacke akce, vybavi se mi tolik veci,ze musim zabrouzdat na nase stranky...
Do teto souteze vyberu akci,na kterou si vzpomenu vetsinou nejcasteji,....a to je druhy Slovensko,...pocasi nam pralo, super program, pekna trasa,..................................a jak uz jsem jednou rekl: „To byl super puťák. Skvělý hory, skvělý počasí, skvěle jsem se nažral a skvěle jsem se vysral.“... a zatim si stojim..... byly to proste moc fajn akce se super lidickama ,...

Pozdě, ale přece. Tak jsem se nakonec odhodlal taky něco napsat. Po krátkém rozvažování jsem nakonec vybral Zimní přechod Ralska z Ledna 2005. Pokud někdo neví proč, tak jen připomenu, že tou dobou několik z nás málem zahynulo mrazem. Z těch akcí, kterých jsem se zůčastnil, je tahle asi ta nejlepší. Ještě dnes mi není zima.

Která akce se mi nejvíc líbila? Když jsem si položila tuhle otázku, těžko jsem hledala odpověď, protože každá měla něco do sebe a nemohla jsem se rozhodnout, která byla ta nej. Radši jsem se tedy zaměřila na druhou otázku - na kterou akci nejvíc vzpomínám?

Musím říct, že nejčastěji mi asi vytane na mysli první Slovensko. Sice ne vždycky v tom nejlepším světle, ale rozhodně jako jedna ze zkušeností k nezaplacení. Chodit týden v nepřetržitém lijáku, zimě, s hladem... to byl zážitek. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak úplně vidím, jak se v noci, v dešti, s nesnesitelným kručením v břiše šouráme do kopce ke kapličce a v poslední předsmrtné euforii si zpíváme "Non stop, já chci jít non stop!" A ráno (opět za deště) řešíme, jestli to zabalit a jet se flákat na nějakou chatu do Čech, nebo jít dál, v mokrých botáh, s nohama vypadajícíma jako po 24 hodinové koupeli. Teoreticky sice vítězí první možnost, ale prakticky se nakonec uskuteční možnost druhá. Byla to tenkrát od kluků dost šmela a dlouho jsem na ně byla naštvaná, že nám zatajalili informace, ale nakonec to k jejich štěstí dobře dopadlo, vysvitlo sluníčko a my si užívali druhou půlku pohodového puťáku.

Vždycky, když znova prožívám nějakou takovou krizi, ať už při nekonečném dešti nebo při nekonečném chození, tak si vzpomenu na Slovensko a utěšuju se, že horší už to snad ani být nemůže

Proč je soutěž jen do 12:00...??? Jeeee.... Toho jsem si nevšiml, jinak bych zahlasoval dřív...

Tahle soutez byla super napad. Sednul jsem si k fotkam, prochazel, koukal na data a vzpominal. To uz to jsou fakt ctyri roky, co jsem se k vam poprvy pridal?

Jak rikal Pavel, prvni je proste prvni . Proto jsem si taky vybral jarky 2004. Pamatuju se, jak jste koukali prekvapene, kdyz jsem prisel na Cerny most, ale Jirka me fakt nekdy predtim zval. No, mozna jsem mu mel dat vedet, ze jedu, o neco driv, ale mozna to taky bylo trosku jinak, uz je to fakt dlouho... Ale kazdopadne timhle to asi zacalo a ja se na vasich akcich zacal objevovat castejc. A libilo se mi to.

Kdyz si vzpomenu na ty prvni jarky, na neprevarenou vodu na testoviny, lekce spolecenskeho chovani, no, byly to proste fajn prazdniny s fajn lidma.

Vybral jsem první Prázdninový puťák Králický Sněžník - Smrk - Šerák - Praděd z července 2003. Důvodů je několik – byla to jedna z mála akcí, kde se sešla naše kompletní původní sestava, byl to takový vyvážený mix tvrdých výšlapů, posezení v hospodách, zevlování… A má to ve zpětném pohledu takový romantický nádech, bylo to prostě „tenkrát poprvé“ Všem doporučuji znovu přečíst deník, je opravdu skvělý. Pro zaneprázdněné vybírám některé charakteristické pasáže:

Králíky, Mariánský kopec: „Ale jinak, to tam bylo fakt pěkný, krásnej výhled a nahoru vedla křížová cesta, jejíž výjevy nebyly přes mříže vidět. Šli jsme super alejí a dole barokní bránou. Největší extáze bylo sbíhání kopce, celkem vo hubu…“

Evropské rozvodí: „Těsně pod vrcholkem nás vítají pěkný balvany, pár lidí hází hubu, protože klouzaly, ale naštěstí se jim nic nestalo. Na vrcholku Klepýho už 20 minut čeká Pímon. Postává tam jako vidina kamzíka v Tatrách a pěje polské lidové… (…) Připadalo nám to, jako kdybychom se dívali na MORDOR z Pána prstenů“

Staré Město pod Smrkem: „Po mši jsme poblíž hřbitova umyli nádobí a pak očekávali Davídka. Objevil se na kole ve společnosti nějakého chlapce. Po prvních formalitách („Jak se má Miládka?“) mu byl vydán mobil a my mohli jít dál. Moc daleko jsme nedošli, protože jsme nesnídali a hodlali jsme to napravit. Místní potraviny byly více mírně „vykradené“, ale co se dá čekat v neděli. Následovala docela solidní žranice, skládající se z chleba, nutely, buchet z obchodu, chipsů, ovoce, kofoly apod. Po snídani (asi ve dvanáct) jsme zapadli do hospody a tam zůstali tak hodinu a půl. (Během dopoledne jsme několikrát zahlédli Davídka s Miládkou!!!)“

Nýznerovské vodopády: „Dneska jsme chtěli vstávat rozumně, tak kolem osmý, ale první ranní ptáče se vzbudilo až v deset. Mně osobně tahle hodina naprosto vyhovuje, takže zejtra zas?! Ke snídani byl naplánovanej porič, protože Markétě už se druhej den sypaly vločky po batohu, ale v neplánovaném časovém skluzu jsme se demokraticky rozhodli, že nakrájíme poslední chleba a otevřeme ty zbylé tuňáky. Čaj jsme dělali v kotlíku od včerejšího rizota, takže tam plavalo hafo mastnejch kol… ještě jsme si to dochutili glukopurem… no eňo-ňůňo!!! Přirozeně jsme se rozdělili na skupinku zevlů a nevim, jak je nazvat… tak… nezevlů. Nezevlové si nechali batohy pod Lví horou (kromě Vojty) a vyrazily na Vodopády. Jen tak pro info to bylo 5 tam a 5 zpátky, do strašnejch krpálů. Zevlové šli jen 4 km, ale trvalo nám to 2,5 hodiny. Za to může blbá mapa. Nebyly tam značený všechny cesty a ty, co byly, tak ještě blbě. Takže jsme místo pohodlný cestičky slézali příšernej, úděsnej, nehoráznej, nejstrmější, zaklackovanej krpál.“

Den pátý alias pubertální: „Dnešní ráno nás budí Vojta. Odebírá dívčím stanům tropika a s úsměvem na líci vzkazuje Tipovi, že „to holkám udělal.“ Celé ráno je protkáno různými nepublikovatelnými hlody pubertálního rázu, a tak chlapci navrhují, že po „vépéčku“ začíná pubertální den.“

Výstup na Šerák: „Dokonce i Tipovi a Pímonovi došel dech na neustálé debaty točící se v cyklech intelektuál-pasivní sportovec-Schweine. Při cestě vzhůru nás neustále sváděly hlasy z hlubokého lesa napravo od nás, ale my jsme naštěstí včas zjistili, že to jsou bludičky, které se nám snaží vštípit dojem, že tam je nějaká cesta, aby nás po té mohly lapit do svých sítí. Smrčky a borůvčím jsme tedy dál drápali na kopec až jsme se celý poškrábaní konečně vynořili zpět na značce (my jsme vrchol takticky obešli), kde jsme zevlovali až do příchodu ostatních.“

Chata u Jelení studánky: „S nastávající nocí vyrůstal zásadní problém jak se do chaty naskládáme. V dojmu, že udělám následování hodné gesto, jsem šel pod šíro. Následníků však moc nebylo, lépe řečeno žádní nebyli. A tak jsem spal venku jako pes, který hlídá své pány. A přes dveře skrytou závistí checkoval co se uvnitř děje. Uvnitř obíhala jako dýmka míru krabice vína a sbíraly se ostošest schweine punkte. Kvítě, Vojta a Anička (Limbo) se ale moc smát nemohli, protože spali na ultra tenkých a ultra úzkých lavičkách podél stěny. Po té se všichni zklidnili a usnuli. Já se ale ve 2 hodiny v noci probudil a uzřel že trochu prší. Pro sichr jsem si sáhl na spacák. Nepršelo jen trochu ale celkem pořádně. Tak jsem vstal a šel jsem se schovat do chaty.“

Tak třeba Valentýnská party? O.K., nebyla to první akce Pickwicků, ale byli jsem tam tuším všichni.(ostatním se omlouvám) Ne, že bych si ještě po těch dlouhých pěti letech pamatovala, co se přesně dělo...ale citáty typu "láska přes oči páska" (každý si měl přece z domova donést papírek s citátem, což všichni pilně učinili) a dokonale sladěné oblečení v tónech červené/ růžové/ vínové se nedá jen tak vymazat z paměti. (teďka to nemá vyznít nikterak sentimentálně)
a z ostatních akcí-neakcí třeba hra po Praze á la Sametová revoluce, která jistě nevzbudila pozornost jen u nadšených vlčat/ bronkáčů, ale i u skejťáků na Letné, kteří se na nás nevěřícně dívali už když se sřediskový dav sunul na místo bývalého Stalinova pomníku.
tak doufám, že to rozsahem plně postačí a čokoládu (kdyžtak) posílejte na adresu uvedenou níže.....

Silvestr 2004. Bystří si sami domyslí proč :,). Ovšem podrobnosti si nechám pro sebe, jistě chápete.

Ahoj Pickwickové a všichni naši příznivci!

Při příležitosti našeho pětiletého jubilea vyhlašuji jednoduchou soutěž.

Stačí zodpovědět jedinou otázku a můžete být vylosováni. Jednou z cen bude velikánská čokoláda, další jsou překvapením.

Anketní otázka zní: "Jaká akce z akcí Pickwicků se vám nejvíce líbila, nejčastěji na ní vzpomínáte či byla pro vás nejzajímavější? Čím byla tak zajímavá, proč jste vybrali právě ji?" Zkuste napsat alespon odstavec, maximální rozsah není omezen

Na posílání odpovědí máte celý týden, do středy 4. 3., 16:00; zůčastnit se smí každý, kdo byl na alespon třech akcích Pickwicků (pro jednoduchost těch, které jsou k kronice na tomto webu).

Bonusový úkol: podělte se o svoji oblíbenou fotku z akce. Pokud je tady na webu, jednoduše sem zkopírujte text z adresního řádku prohlížeče.
Například: http://pickwick.pavucina.org/gallery.php?g=2006-07-24-Trebonsko&id=107