Vánoční výprava se konala úterý 21. prosince. Na Masarykově nádraží jsme se sešli ve skromném počtu- Vlaďka, Vojta a Líza. Než Vlaďka dorazila, stihl se Vojta ještě posílit nádražním Hamburgerem a kola lokou. Pak jsme nasedli do elegantního Elefantu a cestou k nám na Vysočanech přistoupil Pavlus. Takže už jsme byli dokonce čtyři.
Vystoupili jsme v Milovicích, vyndali mapu, svačiny a Vlaďka fotoaparát, aby mohla vše řádně zdokumentovat. Zasněženými Milovicemi jsme se dali na cestu. Naším cílem byl bývalý vojenský prostor, kde až do roku 1991 sídlila sovětská vojska. Během cesty jsme řešili různá zajímavá, vážná i nonsensová témata, až jsme došli k bývalému letiště v Božím Daru. Po namrzlé přistávací ploše jsme se doklouzali ke starým hangárům a opuštěným budovám. Ty jsme si prohlédli alespoň zvenku, neboť všude na dveřích visely zámky.
Bohužel se brzy začalo smrákat a tak jsme se vydali do Lysé nad Labem, kde už na nás čekala Terezka s Tipem v jejich krásném novém bytě. A tam začala vánoční oslava, postupně se přicházeli i ostatní Pickwici- Kvítě, Jirka, Markéta, Sunny s Bárou, Střelec, Ádí a Ája. A tak se nás sešlo nakonec dokonce hodně. Dobrého jídla a pití bylo dosti, a pak došlo na rozbalování dárků. Úspěch slavila zejména inteligentní plastelína, ale samozřejmě i jiné praktické dárky jako pánské sprchové gely, jelení loje, krémy, čaje, svíčky, vonné tyčinky a plyšáci. Poté jsme opět hodovali, vzpomínali četbou z kroniky na staré dobré časy, na společné akce, a čas příjemně plynul. Ádí si během večera postěžovala, že ji chytla záda, tak se gentlemani našeho roverského kmene ihned nabídli a začali Ádí narovnávat, ohýbat či dokonce pošlapávat.
Někteří účastníci byli natolik ochromeni velkolepou vánoční atmosférou, že cítili potřebu slavit do pozdních hodin, takže u Schrötterů nakonec přenocovali. Část výletníků se další den ráno setkala v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na ranních rorátech (vzpomínka na loňskou vánoční výpravu) v ryze nekřesťanskou hodinu v 5.45. Roráty vedl samotná excelence pan kardinál. Poté jsme zamířili na Kulaťák do stylového mléčného baru, kde jsme se cítili, jako bychom se vrátili o více jak dvacet let zpátky. Kafe i místní cukrářské dobroty nám přišly vhod. Pak už jsme si jen popřáli šťastné a veselé a odebrali se každý svou cestou.