Zajímá vás, jak jsou na tom naši skauti v porovnání s ostatními středisky? Letošní Svojsíkův závod o tom leccos napověděl a nutno říci – výsledky jsou rozporuplné.
Byl čtvrtek 15.května a skupinka roverů se vydávala na místo konání Svojsíkova závodu (letos spojeného s Pražákovým memoriálem). Vše muselo být připraveno do příjezdu ostatních účastníků, neboť se očekávala vysoká účast skautů a skautek z celé Prahy 8 (na rozdíl od počtu pracujících). I přes nepřízeň počasí se podařilo vše do pátečního večera postavit (i když ne tam, kde si představovali místní vesničané), a tak mohl být příchozím nabídnut plný komfort v podobě nového mostku přes potok, nízkokapacitních latrín, barelu pitné vody a čerstvě posekaného „atletického oválu“ na obvodu louky. Ještě do večera při okraji lesa vyrostlo „stanové sídliště“, v kterém se vyjímala zejména zelená „vila“ Vlčích nožů. První nástrahu – noční mrazy – přežili všichni, a mohli tedy být po ranním nástupu vpuštěni na trať závodu, která měřila 6 km pro starší a 3 km pro mladší závodníky. Na trase čekalo na hlídky několik stanovišť s různými úkoly, jenž prověřovaly jak znalosti, tak schopnosti orientační, záchranářské, ohňorozdělávačské i lano-lávko-přelézačské. A jak jsme tedy dopadli?
Bronco nasadilo nový a nezkušený tým, na což nejspíš doplatilo (kromě toho, že byl nekompletní). Jistě ale nabrali spoustu nových zkušeností, které zúročí příště. V kategorii skautek jsme měli větší zastoupení, a tudíž i větší šance na úspěch, ale i zde byly naše závodnice ozdobou pouze nižších příček. Nic si z toho však neděláme, neboť není všem Svojsíkáčům konec a ještě by naše týmy přišly o možnost skvělého výletu na úkor účasti v pražském kole závodu. Nadějné mládí a radost ze sestavení kompletního družstva dodávaly sílu a chuť vlčatům. Odhodlání umístit se vysoko dokazoval i fakt přítomnosti čtyř trenérů (vedoucích) na pět závodníků! Náš juniorský tým prvňáků mohl slavit vítězství již večer před závodem, neboť svým „hvězdným“ zastoupením zastrašil všechny soupeře, kteří přivezli nedostatečný počet soutěžících. Rada rozhodčích však povolila i složené týmy z více oddílů, a tak Vlčím nožům zbývalo jen vyhrát závod regulérně. Bohužel to letos nevyšlo, ale i tak panuje spokojenost z konečného třetího místa. Největší pochvalu a potlesk za zásluhy pro středisko patří světluškám 59.oddílu. Jejich sebevědomí z nich vyzařovalo již dlouho před závodem, když začátkem roku tvrdily, že je o vítězství nikdo nepřipraví. Inu, tvrdá a důsledná práce vedoucích přinesla plody. Triumf završily při večerním slavnostním ohni, kdy převzaly diplom a cenu pro pro vítěze – volejbalový míč. Věříme, že tento tým bude dál sbírat úspěchy, třeba i ve vyšší kategorii. V jejich stínu zůstala nepovšimnuta krásná koncová umístění druhého oddílu světlušek – Koťat.
Tak zas příští rok a věříme, že si tentokrát odvezeme i lepší umístění (až na světlušky, které si netakticky zabránily zlepšit se – ať jim to vydrží).
Převzato se svolením autora z Kobylístku.