Letní puťák
Krásami Jižních Čech
24. července - 2. srpna 2006
Příjezd
pondělí 24. července 2006
Bylo, nebylo… V dolní hale Hlavního nádraží se po pondělním poledni
začala „slézat“ trošku zvláštní skupina: jeden (Pímon), druhý
(Jirka-Špidla), třetí (Sniper), čtvrtý (Vojtík), pátý (Tip) muž a…
ale ne, je to v pořádku, těsně po limitu přichází šestý muž (Pavlus)
a vede si sličný doprovod – Bedlu! Jenže ouha, ona jede trochu jiným
vlakem než pánská squadrra. No nic, šest mladých pohledných mužů
nastupuje do rychlíku směr Budweis samo.
Rychlík je to však jen „de iure“, „de facto“ je to spíš stojík,
protože z důvodu stavby koridoru si napřed dáváme nevyžádanou pauzičku
ve Vršovicích a pak ještě několikrát v různých jiných kleindorfech.
Náš sextet ale nakonec přece jen dokodrcá do jihočeské metropole a po
přestupu i na nádraží Nové Hrady (POZOR! Neplést s městem, to je totiž
pár kiláčků stranou…). Po dobytí novohradského náměstí jsme
předběžně vybírali hospodu na večer.
Za chvíli už nás ale vítala Vyhnánkovic chalupa. Tak tady to všechno
začalo, říkali jsme si, a ze samé pickwickovské nostalgie nám div
neukápla slzička. Jenže sluníčko pálilo a po dlouhé cestě jsme
potřebovali dvojité osvěžení – první fáze proběhla v mírně
smrdutém rybníku s leklými rybami, druhá na dvorku příjemné restaurace
na náměstí.
Žízeň byla veliká a obsluha pomalá, což nás znervózňovalo,
zvláště když u vedlejšího stolu, kde seděli hosté z domu rakouského,
se personál točil ve velmi krátkých intervalech. Mimochodem – hospodu
vybíral Vojta kvůli tomu, že tam točí žlutou (limonádu, chabou náhražku
kofoly). Největší rozčarování nás čekalo, když jsme se zeptali na
jídelní lístek (na ten jsme čekali neúspěšně) a posléze na
nabídku – byla velmi široká: guláš. Po ostřejší diskusi jsme si
vybojovali aspoň utopence. U vedlejších stolů přitom (nejen) zahraniční
hosté dostali bohaté menu.
A tady přichází druhý Vojtův zásah do zdárného průběhu večera:
už od počátku návštěvy restaurace Vojta pod stolem tahal z igeliťáku
sleďe a chleba z pražského Lidlu. Myslel si, že je strašně nenápadnej,
ale je pravděpodobné, že právě jeho „sledze w jogurtu“ byly příčinou
neodpovídajících služeb podniku. Každopádně nám to náladu nezkazilo
(i když znáte Pavluse, když má hlad…) a omámeni songy z 90. let, které
se linuly z hospodské kuchyně, jsme odkráčeli vlahou nocí na chalupu, kde
jsme postupně v průběhu četby časopisů usnuli.
Informace:
Autor: Tip
Publikováno: 8. 11. 2006
Poslední změna: 29. 10. 2007
Výlet do Vitorazi
úterý 25. července 2006
Ráno se probudil každý, jak chtěl. Posnídal zbytek z Prahy, nebo si
skočil pro něco do obchodu. Po delším debatování jsme se rozhodli, že
podnikneme zčásti noční pochod do Weitry (A).
Střelec byl trochu utahaný z pražské brigády, proto se rozhodl
odpočívat v chatě. Slíbil ovšem, že nám připraví večeři, až se
vrátíme. Tak jsme vyrazili. Po pár kilometrech se mi rozbila sandále; ale
díky vzorně připravené KPZ se mi ji podařilo „rozchodit“.
Tempo jsme neměli nijak závratné, zvlášť, když jsme se asi na hodinu
zastavili u dětského hřiště v rakouské vesnici, které bylo
nadstandardně vybaveno (ping-pongový stůl s pálkami i míčkem,
trampolína,…).
Naši pozornost také zaujaly místní Erlebniswege – zážitkové cesty.
V jistých směrech byly trošku zanedbané (stromy přes cestu, příp.
naprostá neprůchodnost), ovšem doopravdové atrakce (skluzavka po kameni)
jsme s radostí využili.
Do malebného městečka Weitra jsme dorazili kolem 20.30 hod. Náměstí
žilo v tom správném duchu. Povečeřeli jsme z vlastních zásob a Pímon
se vydal najít „vhodnou“ hospodu. Hned na náměstí se jedna naskytla –
o obsluhující alte mutter a pěknou mladou servírkou. Nás ssamozřejmě
obsloužila „mutter“. Pivo za 2,5 € jsme si pěkně dlouho
vychutnávali… Bylo ale vážně báječné.
Na cestu zpátky jsme se vydali po silnici, což nebylo tak špatné. Šlo se
svižně a lépe, než za parna dopoledně. Coby dup jsme přešli hranice a
dohodli se, že se vykoupeme za svitu luny v zevlově rybníku (byl pěkně
bahnitý :-) ). Od tamtud jsme se vydali „na adama“ až do Nových Hradů
(cca 1,5 km). V chalupě nás čekala výborná večeře – těstoviny se
špenátem a nivou. Díky Střelče! Asi kolem 3. hodiny ranní jsme
šli spát.
Informace:
Autor: Vojtík
Publikováno: 8. 11. 2006
Poslední změna: 29. 10. 2007
středa – přehrada
středa – přehrada
Toto má psát Střelec
Informace:
Publikováno: 8. 11. 2006
Poslední změna: 8. 11. 2006
Odchod z Hradů
čtvrtek 27. července 2006
Opět se probouzíme v bezpečí Vyhnánkovic chalupy a v pozdním
dopoledni se scházíme u snídaně a diskutujeme, co budeme obědvat, co teď
a co potom a další detaily. Plán vypadá následovně – zahrát si
fotbálek, dobře se najíst, uklidit, vyrazit do třeboňských bažin a cestou
nabrat dorazivší Kvítě.
Vydáváme se do parku, ze zahradních židlí vytváříme branky a bosky
rozehráváme špičkový zápas.
Střelec, Pímon, Tip a já × Pavlus, Sunny a
Vojta
Hra se vyvíjí vyrovnaně, jdeme do toho naplno i přes úmorné vedro. Po
hře se jdeme ochladit do ledové Stropnice, samozřejmě na ádu, spoléhajíce
že zrovna nepůjdou okolo turisté.
Přípravu oběda nečekaně zkomplikoval výpadek elektřiny. Zatápět
v kamnech se nám nechtělo, tak věříme inženýrům z JČE. Ti naši
důvěru nezklamali a tak si po několika hodinách pochutnáváme na
grilovaném vepřovém se zapečenými bramborami. Mňam!
Uklízíme a prokládáme to hrou fris-bee a střílením na branku. Už
téměř za soumraku je zaveleno k odchodu.
Ale ne! Chyba navigace. Taková ostuda se ztratit hned za Novými Hrady. :-(
Vracíme se do správného směru a potkáváme rybník. Večerní koupel
jednomyslně schválena. I když rybník jsme mohli vybrat lepší – ten
smrad rybiny a půlmetrová hloubka s bahnitým bonusem nepatří k věcem,
které by člověka potěšily… Zbývá 8 km k zastávce, kam má za hodinu
přijet Kvítě. To už ani největší optimisté nedoufají, že tam budeme na
čas a to ještě nikdo nevěděl, že nás čeká spousta stromků spadaných
přes cestu.
Konečně jsme tam. Kvítě již netrpělivě čeká. Pokračujeme po
???? značce a netrpělivě čekáme, až Pímon zavelí
k vyhledání vhodného místa na spaní, protože jsme po těch několika
dnech zevlování fakt unavení.
Nenáviděné roje komárů nás nutí zalézt do stanů bez tropika a
nepřestávající vedro přivádí na myšlenku emigrovat k ledním
medvědům.
Informace:
Autor: Jirka
Publikováno: 7. 10. 2006
Poslední změna: 29. 10. 2007
pátek – piskovna
pátek – piskovna
Toto má psát Kvítě
Informace:
Publikováno: 8. 11. 2006
Poslední změna: 8. 11. 2006
Příchod do Třeboně a vesnická zábava
sobota 29. července 2006
Když už nikdo nepsal na letošním puťáku žádný deník, tak jsem po
příjezdu alespoň stvořil básničku. Teď jsem na ní narazil, když jsem
promazával plochu, tak jsem si říkal, že by byla škoda se o ni nepodělit,
i když básník ze mě nebude…
Když jsme šli do Třeboně,
zpívali jsme si vesele,
to jsme ještě nevěděli,
do jaký jdeme prdele.
Vyrazili jsme na místní disko,
všude kolem spousta dívek,
po pár pivech u stolu,
dělal náš kmen chlívek.
Po skončení diskotéky,
šli jsme centrem města,
pak jsme ale narazili,
na sochu ve stoce zčista.
Do grandslamu jsme se dali,
kdo pózovat k ní půjde,
první turnaj vyhrál Vojtík,
jako Adam ujde.
Následuje další turnaj,
já a solidárně Sany,
vydali jsme se na venuši,
bez bázně a hany.
Když v tom cajti něco křičí,
vylézt prý a bez prodlení,
máme totiž na krku,
přestupek – veřejné pohoršení.
Vytáhli jsme občanky,
že prej lázeňské město,
pokuta tedy bude mastná,
rovných korun pět sto.
Nasranost si kompenzujem,
trochou toho kouření,
a ku této příhodě,
doplnil jsem si rčení:
Není všechno zlato,
co se třpití,
lepší někdy nechlastat,
než být potom v řiti.
Pavlus
Informace:
Autor: Pavlus
Publikováno: 8. 11. 2006
Poslední změna: 29. 10. 2007
Zewl v Třeboni
neděle 30. července 2006
V neděli ráno jsme se probudili, rychle si zabalili věci a vyrazili na
mši. Rychlost, s níž se obvykle zdlouhavá ranní procedura odehrála,
nebyla ovšem dána tím, že byl překrásný polojasný sváteční den,
nýbrž (pozdním) zjištěním, že naše nocležiště je poněkud kentus. Na
mši jsme ještě dospávali a regeneračně odbourávali zbytkové indispozice,
k čemuž báječně napomohl i nevýrazný homiletický projev místního
faráře.
Po bohoslužbě jsme si koupili snídani a oběd v místním minimarketu a
zasejvovali se v centrálním třeboňském parku. Ten se ukázal být
ideálním místem pro definitivní regeneraci. Mnozí využili dlouhého
odpočinku i ke krátké procházce, Jirka a Vojta též k výhodnému nákupu
vybavení v Army-shopu.
Když jsme se dostatečně zotavili a když se navíc poněkud zhoršilo
počasí, přesunuli jsme se na hráz. Zde se oddělila vlastivědná sekce, aby
si prohlédla schwarzenberskou hrobku, a vzápětí i plavecké trio, aby se
vydalo do světa … rozuměj do Světa. Po opětovném shledání jsme se
odebrali do restaurace, nabýt síly a nabít mobilní telefony před dalším
putováním. Leč cesta, kterou jsme zde naplánovali, odložila se vývojem
událostí o jeden celý den.
Aktivní Vojta totiž při svém výpadu do nitra města potkal naši dobrou
známou Josefku, která nám nabídla ubytování v podkroví jejich
starobylého domu. Nabídkou, která se neodmítá, jsme nepohrdli, a přesunuli
jsme se do brány, tedy do Šimkovic bytu nad jednou
z třeboňských bran.
Večer jsme došli až na druhý konec Světa, kde jsme strávili pár
příjemných chvil v hovoru s Josefkou a ve vzpomínkách na bohaté
události minulého dne.
Informace:
Autor: Pímon
Publikováno: 8. 11. 2006
Poslední změna: 29. 10. 2007
Lovení kola a příjezd holek
pondělí 31. července 2006
Probouzíme se na půdě šimkovic věže, líně scházíme dolů a
u snídaně diskutujeme, co dělat. Vítězí jako obvykle pasivní varianta:
půjdeme se zahrát fotbálek, vyčkáme příjezdu dívčího tria, vykoupeme
se a večer odejdeme směrem k Rožmberku.
Takže jdeme na Tyršův stadion u Zlaté stoky. Cestou potkáváme Dubíka
a Kolťáka, které nejeví přílišný zájem o fotbal a jdou se s Josefkou
zabavit nějak alternativně. Využíváme kvalitního hřiště s brankami a
opět hrajeme bosky, je to tak zajímavější. Okolo poledního se vracíme
do věže.
Jdeme se koupat. Slečny se od nás opět distancují. :-( Skáčeme
z třímetrového stavidla a všelijak blbneme. Po nějakém čase si chce
Střelec skočit šipku a že to jako nejdřív pořádně prozkoumáme. Tak
plavu po dně a najednou je tam něco v cestě – nějaký klacek či co, ne
je to jízdní kolo! A to bychom nebyli my, kdyby tam zůstalo. Jdeme
s Vojtíkem k Šimkům pro provaz a jako bonus dostáváme u potápěčské
brýle. Ty se sice ve vodě kvality husté hrachové kaše ukázaly jako úplně
zbytečné, ale snad to nejdu i poslepu… Jenže jako na potvoru bicykl
nepotkávám ani při prvním, ani druhém, ani pátem ponoru… Už to skoro
chceme vzdát, když se vynořuju s vítězoslavným výkřikem: „Je tam
loďák!“ Taháme za provaz a nad hladinou se objevuje… stařičký favorit.
Chybí některé dráty, přesmykače, brzdy, ale jede! Přichází holky,
říkají něco o bláznech, ale Josefka si kolo nadšeně bere do svého
muzea. :-)
Balíme, jdeme na nádraží a dochází k mohutné obměně osazenstva:
odjíždí Pímon (zařídit chatu na Sázavě) a Pavlus a Vojtík (pro
finanční potíže ;-) ) a přijíždí Eliška, která byla v Norsku.
V nové sestavě pomáháme Eli s košíkem meruněk. Následně míříme do
blízké hospůdky, protože někteří chtějí vidět nějaký, nepříliš
důležitý, fotbalový zápas. Vychutnáváme Regenta 12° a k tomu sýrové
topinky za neuvěřitelných 15 Kč.
Potkáváme Josefčinu kamarádku a ta, hned jak zaslechla o kolu, vypráví
o paní, která před rokem spáchala sebevraždu tak, že sjela na kole ze
stavidla do Světa. Bylo to ono kolo? Třeba se to někdy dozvíme…
Potom se loučíme s Josefkou, děkujeme za poskytnutý azyl a opouštíme
Třeboň. Tábořiště volíme po několika kilometrech v prvním lese.
Večeříme chleby s čímsi a následně se scházíme v jednom stanu a
pouštíme se do diskuse o různých vážných tématech. Spát jsme se
odebrali až po půlnoci.
Informace:
Autor: Jirka
Publikováno: 8. 11. 2006
Poslední změna: 29. 10. 2007
utery – okolo Rozmberka
utery – okolo Rozmberka
Toto má psát Dubik
ma psat Tip
Informace:
Publikováno: 8. 11. 2006
Poslední změna: 8. 11. 2006
Návrat domů
středa 2. srpna 2006
Poslední den puťáku jsme se probudili do čerstvého rána s vědomím,
že nás čeká kus cesty až do Veselí nad Lužnicí. V plné síle jsme tedy
vyrazili a obešli několik jihočeských rybníků, které v nás sem tam
vyvolávali vzpomínky na Kola v Kardašce. Někteří si cestou zpívali,
jiní horlivě debatovali. Po nějaké době jsme došli do vesnice Vlkov.
Místní hostinec se na nás tvářil přívětivě a jak jsme později
zjistili – velice přívětivé zde byli i ceny. :-) Tipík ze Sunnym a
Střelcem hráli biliár a my ostatní jsme seděli v příjemném prostředí
a řešili jsme otázku, proč je proboha na stropě žirafí kůže? Čtete
dobře, kde se vzala, tu se vzala – na stropě visela žirafí kůže. Pro
mou osobu je takováto věc zcela nezvyklá, kdyby to byl třeba mědvěd… Ale
žirafa??!! Kolťák zastával názor, že ji určitě ukradli z nějakého
zámku, ale kdo ví, jak to bylo. Po chvíli jsme se zvedli a konečně vyrazili
do toho Veselí nad Lužnicí. Jelikož jsme na tom nebyli časově zrovna
nejlépe, tak to v jednu chvíli skoro vypadalo, že zmeškáme vlak. Ale když
jsme došli na nádraží, vlak měl stejně zpoždění takže jsme v klidu
koupili lístky a pak nasedli. V Benešově nás opustil Sunny s Kolťákem za
účelem návštěvy Sázava Festu a zbytek jel až do Prahy. Tak skončil náš
letní roverský puťák.
Informace:
Autor: Eliška
Publikováno: 1. 11. 2006
Poslední změna: 29. 10. 2007